Oregon 1.část Portland, první hiking a stopování v USA, boj o "přežití"

1.10. pondělí, Portland v Oregonu, USA

V 18:30 v letadle vzletám, v Portlandu přistáváme 19:30. Mezi tím jsem stihla strávit 8 hodin v letadle psaním blogu nebo čtením Angeliky. (Zajímavý, že děj v Angelice se zrovna přesunul do Ameriky též). Spát mi nešlo. Proto, když vystupuju a snažím se projít přes kontroly, jsem v totálním zombie módu. Nestihla jsem ještě pořádně prožít ten pocit: "Vaaau! Proboha, jsem fakt tady v Americe! V dálce přes oceán!" Nu, tak asi tak a už mě stihl jeden úředník pořádně vydeptat, vůbec nechápal, že někdo může mít horší angličtinu a že někdo prostě může chtít jen tak přijet, stopovat, cestovat a až bude chtít, tak se jen tak přesunout do Mexika. Ještě jsem si na něj postěžovala Michalovi, který mě vyzvednul na letiště a už se snažím vše zahlídnout z okna, aby nic neuniklo :). Díky bohu, že mě vyzvednul, v tom stavu bych nebyla schopna se někam dopravit.

S Michalem se známe z studentské organizace IAESTE, kde jsem pár let fungovala, chvíli jako koordinátor výměnného programu (studenti mohou vycestovat za inženýrskou praxí do zahraničí a jiní mohou zase přijít k nám).
Když jsem do této organizace v prváku nastoupila, byla jsem ještě pořádný vykuk, pomohlo mi to se dosti otrkat a namotivovalo se naučit anglicky.
Kromě toho jsme společně cestovali po bývalé Jugoslávii.

Michal tu teď pracuje a našel si opravdu moc sympatickou Američanku. Přeju mu to :). Zažila jsem první místní bydlení, málem jsem se ani neosprchovala. I jako inženýr jsem na to nedokázala přijít :D. Někdy vám to vyfotím. Útulné bydlení ve skvělé lokalitě, stromy v aleji podél silnice, podobná dřevěná architektura. Měla jsem půjčené kolo, tak jsem mohla pořádně prozkoumat tohle město, i když do vzdálených parků jsem se nedostala. Byla jsem tu až do pátku, šílený kolik ty nákupy a organizovaní zabere času.

Hodně bezdomovců

Na večerním výletě v místních parcích

V Sobotu ráno mě hodili na Timberline lodge. Nakonec mi pomohli vymyslet, že si udělám tréninkové kolečko. Tzv. Timberline circle, okolo 45 mil, zapadní část vede po Pacific Crest trailu.

Kolečko vede okolo hory Mont Hood, na chvíli na mě začátku trasy vykoukla celá.
(Hmm fotku dodám až ji opět najdu)

Trasa okolo hory

Dle fotek si můžete všimnout, že bylo chvílemi trochu za mrakem, v jednu chvíli se to úplně rozehnalo a připravilo to pro mě neskutečnou podívanou.

Cesta vede přes zajímavý les

Cestou potkávávám section hikery, rozhodla jsem se zakempit s nima.
S ohněm bylo fajn. V noci teplo. Ráno to bylo horší, vystrčit čumák do chladu se mi nechce. Akce vstát co nejdříve, padá. Kdo by taky vstával v 7 ráno za tmy.
Bohužel tma už je okolo 19 večer.

Moje punk spaní

Další úsek je dosti uhořelý.

Někde přejít suchou nohou řeku, docela výzva.

Na chvíli vykoukla i 🗻 Mt. Hood

Pohled na sever

V kempu mě dohnal jeden pár, díky nim je opět oheň, juch (je dosti vlhko). Dostalo se mi velké inspirace. Nahřát si šutr, ještě jsem ti vylepšila. Zabalila jo do alobalu a pak do ponožky. Naštěstí jsem jedny pořádné, vlastnoručně upletené, dostala od Nejly.

Trochu mrholilo, ale můj přístřešek to zvládnul.

Další den teda nic moc, už od začátku je zamračeno, cesta po šutrech a minula jsem poslední vodu. Po cestě jsem vysávala kaluže v kamenech. (Aspoň k něčemu jsem svůj filtr využila).
V závětří, když trochu vysvitlo, jsem si uvařila kaši a užívala sluníčka. To jsem netušila, že už se k jídlu později nedostanu. Navíc jsem raději měla spěchat

Jeden přechod přes řeku byl fakt ošklivej, musela jsem jít hodně mimo trasu a přechod před tím jsem málem nenašla, už se dosti stmívalo a začala jsem panikařit, protože začalo víc pršet a kamp po cestě nikde. Buď najít plácek mezi stromy nebo dojít k silnici a pak stopovat. Uf, byla už tma, tak jsem našla nějaké misto a natáhla pončo, oj s tím deštěm..

Tuhle noc jsem dostala lekci, o tom abych na nějakých věcech nešetřila. Bylo docela chladno a já jsem spala jen v mikrospancích, schoulená a snažící se najít kousek suchého místečka. Modlila jsem se, abych to přežila, aby ideálně přestalo pršet. Při opravě ponča, začalo se trhat, jsem si propíchla karimatku. Zbytek noci jsem se snažila ležet na batohu. Myslím, že mi moje péřovka zachránila život a s ní emergency krytí (zlato - stříbrný igelit).To jsem při nákupu netušila, že to někdy využiji.

Večer okolo prošlo pár chlapů, zasvítili na mě. "Kdo tam, je tam Lucas?!" Odpověděla jsem, že ne a že ho neznám.
Ani jsem jim nestihla říct, jestli mě nevezmou k civilizaci, i když představa, že budu muset vlézt do mokrých kalhot a bot lákavá nebyla. Michal mi pak pár dní na to poslal zprávu, že tu noc tam nějaký Lucas (aspoň myslím, že se tak jmenoval) zemřel.

Další den, nevím kde jsem vzala energii za světla a deště vstát a vše sbalit. Čekal mě sešlap, asi hodinu a půl, kdy jsem byla už úplně durch. Pak asi půl hodinových pokus o stopování. Nakonec mi jeden upovídaný chlapík zastavil a kousek mě hodil. U dobré odbočky jsem už nečekala moc dlouho a další auto mě hodili až k první civilizaci Gavermant camp. Místo abych v dešti pokračovala do Portlandu sedám do restaurace.

To dopoledne jsem vypila asi dva litry kafe, servírka se soucitem dolevala. Nakonec si objednala svého prvního hambače (vege). U toho jsem se zapovídala s jedním cestovatelem, který mi pomohl dat věci do místní sušičky. Ach to byla úleva, i přesto, že jsem tam při čekání mrzla v tílku.

Má odměna za přežítí

Z posledních sil stopoju do Portlandu a vyzvedám klíče. Cestou jsem využila místní dopravu, jedna paní mi darovala celodenní lístek.

Nechtěla jsem už být moc na obtíž, ale i tak jsem tam zůstala až do pátka. Objednaný stan nepřišel nebo teda přišel, ale nedošel. Odletěl zpět hned do Číny, jen kvůli jednomu chybějícímu číslu apartmánu. S mou nechutí nakupovat, jsem řešila, co s tim. Do toho jsem začla mít strach jsem tím promočením zničila spacák (naštěstí impregnované peří se vyplatilo). Navíc jsem si doma dala nízké limity na kartě, takže už mě to nepustilo si vybrat. Když jsem to chtěla změnit, zjistila jsem, že jsem ztratila českou SIM kartu. Aj. Byla jsem trochu pod tlakem.

Nakoupila jsem nový batoh a hlavně nepromokavou bundu. Hůlky za pár dolarů na postavení stanu, malej kompas a mapu pro další část chození. Ten krizový den jsem myslela, že to kvůli počasí v Oregonu vzdám a přesunu se jižněji. Naštěstí to tak nedopadlo. :)

Batoh super, jen má trochu růžové na sobě

V dalším pokračování se dozvíte, kam vedly mé další kroky, stopy. O mé krizi osamělosti a dalšího putování po PCT.

Až se jednou vrátím do Čech, přijďte někdo s transparentem :), chci to jednou zažít.

#Timberline trail #Mt.Hood #solo cestivani #stopem po světě