Old Trafford - část druhá

Konečně jsem se dostal k druhému tripu na Old Trafford za svým milovaným klubem z Manchesteru. Zatímco v první části jsem cestoval s partou ožralých sparťanů, druhej výlet byl o poznání klidnější. :)

Naplánován byl totiž tentokrát přes cestovní kancelář, s letenkou, ubytováním na dvě noci a samozřejmě lístkama, který jsme si měli vyzvednout přímo na Old Trafford v den zápasu. Byl začátek sezóny 2007/2008 a my jsme se rozhodli, že poletíme rovnou na zahajovací zápas, který se měl odehrát mezi domácím United a hostujícím Readingem. Letěl jsem se svým tátou, taky velkým fanouškem United. Protože v té době zřejmě neexistoval přímý let z Prahy do Manchesteru (nebo jsme o něm minimálně neslyšeli a cestovní kancelář evidentně taky ne), měli jsme to s přestupem v Amsterdamu, takže z cestování se tak stal znova v podstatě celodenní výlet. Tuším, že do Manchesteru jsme dorazili někdy kolem pátý odpolední, celkem v pohodě našli hotel a pokusili se ubytovat. Nebylo by to ale ono, kdyby neexistoval zádrhel. S mojí chabou středoškolskou angličtinou a otcovou neexistující angličtinou jsme docela nepříjemně zaskočili slečnu na recepci. A ta zase přízvukem zaskočila i nás. Musim obecně říct (protože jsem se na United dostal třikrát), že největší problém s angličtinou jsem měl vždycky v Manchesteru. S amíkama si třeba celkem v pohodě rozumim, s klukama z Anglie, který bydlí v Praze a chodili s náma do Sportbaru taky (nakonec jim chudákům nic moc jinýho nezbejvalo, než ve svý angličtině zpomalit, abychom jim všichni rozuměli), i v Londýně to šlo, ale v Manchesteru já rozumim tak každýmu pátýmu člověku. Nevim proč... Každopádně nejdřív nás evidentně nemohla vyhledat v seznamu hostů, potom třikrát někam volala, dvakrát někomu vynadala, pak se na nás usmála a zavolala nám nějakou polskou kolegyni, která tam pracovala. S ní jsme dořešili zbytek, ubytovali se, nalili do sebe půllitru pálenky a šlo se spát. Druhej den byl totiž den D...

Abych vám pravdu řekl, tak si úplně nepamatuju hodinu, ve který byl výkop, ale domnívám se, že šlo o sobotní předehrávku. Takže nějakých cca 13:30 našeho času. Vtip byl v tom, že mi jsme od cestovky měli lístky, který zahrnovali oběd v Redcafe, což je restaurace přímo na stadionu. Takže jsme tak odhadem 3 hodiny stáli před stadionem jako na trní. A protože to tentokrát bylo v sektoru domácích, pocity byly úplně jiný. Člověk se cejtí jako součást představení. Jako kdyby i na jeho výkonu záleželo. Všude stáli a pochodovali lidi s úplně stejným zájmem. Pomoct svýmu týmu k vítězství. Kdybych chtěl bejt hodně patetickej, tak je to jako bejt součástí jedný obří rodiny. Ale protože si samozřejmě dobře uvědomuju, že nejde o nic než sport, tak to nebudeme přehánět. :)

Každopádně pro lístky jsme šli odhadem tak 2 hodiny před výkopem, protože nás ještě čekal ten oběd, nebo co to bylo a tak jsme si šli vystát frontu. Součást nervozity z cizího prostředí a ještě z celý tý samotný atmosféry je ale samozřejmě dělat blbosti. Takže jsme se postavili do špatný fronty a způsobili nejeden zmatek. Naštěstí tam byli fakt milý lidi, takže to pochopili, celou dobu se usmívali, i když to pro ně byl evidentní problém a nakonec se nám ještě omluvili. :) Lístky jsme tak po 20 minutách dostali a mohlo se jít. Oběd si moc nepamatuju. Bylo to nějaký jehněčí,, ale co přišlo potom jsme nečekali ani jeden. United totiž v předchozí sezoně vyhráli titul a trofej byla k dispozici k focení nejen v muzeu, ale hlavně nám jí donesli do restaurace, kde jsme se s ní mohli vyfotit (samozřejmě za mastnej poplatek). To jsme si nemohli nechat ujít, ačkoliv nám teda oboum hlodalo v hlavě, jestli tu fotku vůbec do ČR budou schopný poslat a jestli to nebude další problém. Každopádně tak jako tak, už nám nikdo nemohl upřít, že jsme si šáhli na trofej pro vítěze Premier league!

Opojeni zážitkama jsme dorazili i na naše místa na stadionu. Bylo to druhý patro v jednom z rohů, blízko tý největší fanouškovský tribuny, kde sedí tzv. Stretford enders, tedy jediná tribuna na Old Trafford, kde se ještě akceptuje stání. Takže jsme si mohli i zazpívat, ačkoliv ta atmosféra už je prostě trochu zklamání. Teda pokud člověk nevyrazí na fakt nějakej obří match, nesejdou se všechny okolnosti. pak to stojí za to. To jsem si naštěstí vynahradil právě při třetím výjezdu, ale o tom až příště...

Ze samotnýho zápasu si toho moc nepamatuju. Jen červenou kartu pro jednoho z hostujících hráčů, tuším někdy zkraje druhý půle a Ronaldův přímák z 25 metrů v poslední minutě za stavu 0:0. Strašně rád bych řekl, že to trefil pod víko a oslavili jsme na Old Trafford první gól v sektoru domácích, ale nestalo se a tak ten výsledek zůstane jako jediná kaňka na jinak povedeným výletu.

No a nakonec to sice trvalo asi 6 týdnů, ale i ta fotka dorazila!

PS: Sorry za kvalitu, ale je to oskenovaný :)