My gaming history #2: Mobile games
Here is a promised second part of my game history. This time I will try to remember all the mobile phones I have ever gotten into my hand and the games I played on them.
Zde je slibovaný druhý díl mé herní historie. Tentokrát se budu snažit vzpomenout na všechny mobily, co se mi kdy dostaly do ruky a hry, které jsem na nich hrála.
Black and white briquettes at first
The first phone I got in first grade at elementary school. It was such an ancient giant Motorola (I don't remember the model), but it looked similarly like the one in the picture. I call it a briquette because of its size. If there were some games on it, I don't know, because I was really small, so my only fun was calling the voicemail. I didn't have much sense yet, and I thought the call was for free. It was not. Fortunately, it was just a prepaid card, so when the credit was spent, the SIM was blocked.
Maybe you ask why I was calling the voicemail. There's nothing to see or hear because voicemail is just used by people in American comedies. Well, you probably don't have the imagination of little Jane, who got her first cell phone. When you got through the automated system, you could get to the stage where a voice message could be recorded. Probably the one that plays when someone doesn't answer the phone like "Hi, I'm not at home right now, so call me later.". It was my hobby to put the phone to the TV and record songs and pieces of movies.
První černobílé brikety
První mobil jsem dostala asi v první třídě. Jednalo se o takovou předpotopní obří Motorolu (na model si nevzpomenu), ale vypadala přibližně jako ta na obrázku. Říkávám jí briketa, kvůli její velikosti. Jestli na ní byly nějaké hry, nevím, protože jsem byla fakt malá, takže mou jedinou zábavou bylo volání do hlasové schránky. Neměla jsem ještě moc rozumu a myslela jsem si, že to volání je zadarmo. Nebylo. Naštěstí rodiče nikdy nevedli paušály, takže po vyčerpání kreditu se akorát SIMka zablokovala.
Možná se ptáte, proč jsem proboha volala hlasovou schránku. Vždyť tam není nic k vidění ani slyšení, protože to používají tak akorát lidé v amerických komediích. No, to vám nejspíš chybí fantazie malé Janičky, co dostala do ruky svůj první mobil. Když se člověk prokousal tím automatem, tak se dokázal dostat do fáze, kdy se dala nahrát nějaká hlasová zpráva. Nejspíš taková ta co se ozve, když někdo nezvedá telefon. Mou zálibou tedy bylo přikládat telefon k televizi a nahrávat tam písničky a kousky filmů.
I was doing it even when I received newer phone models. But don't think that my parents ever bought me some. All the mobiles I received from them were second hand and my first mobile phone with a color display (also second hand) I got at high school. So at elementary school, I envy all my classmates with their super phones if I didn't cry in the corner because of their mockery. The children at the elementary school are assholes.
Nevermind. My second mobile has become Nokia 3330 for a long time. But it had one flaw. Its super games were not working. I mean Snake and Space Impact. I really liked Space Impact, but the only way I could play it was to sneak into the room where my mother's phone was charging (Nokia 3410) and play the games on it. It was not the only game my mother had on her phone. Sometimes she bought some. I played a lot one game whose name I don't remember. I think the main hero was some monkey who had to push blocks on the map to some location. Some levels were pretty hard.
Another source of fun was father's old Siemens phones. One of them was the little one with a thick antenna (C35), and the other was ME45. At C35 I played mostly some labyrinth. It was not a normal labyrinth when you draw a line from start to finish. This maze was in 3D style, so it was as if you were walking in it. You could just look at the map if you're going in the right direction. At ME45, I played the game where some machine drops blocks, and you had to regularly spread them on the ground so you could move around the map. Well, maybe when you'll see the picture, you'll remember.
Tato záliba se mě držela i později po obdržení novějších modelů telefonů. Ale nemyslete si, že mi rodiče někdy nějaký koupili. Všechny mobily, které jsem od nich dostala byly po někom a svůj první mobil s barevným displejem (taky z druhé ruky) jsme dostala až na střední. Na základce jsem tedy všem spolužákům ty jejich super vymakané telefony záviděla, pokud jsem zrovna nebrečela někde v rohu kvůli jejich posměškům. Děti na základce jsou fakt svině.
No, to je fuk. Mým druhým mobilem se na dlouhou dobu stala Nokia 3330. Ta ale měla jednu vadu. Nefungovaly na ní ty super hry, které jistě všichni znáte. Mám na mysli Snake a Space Impact. Space Impact jsem měla fakt ráda, ale má jediná možnost, jak si hru zahrát byla, nepozorovaně se vplížit do místnosti, kde se válel/nabíjel matky telefon (Nokia 3410) a pařit hry na něm. Nebyly to ale jediné hry, které měla matka v telefonu. Občas si totiž nějakou koupila. Docela hodně jsem hrála jednu hru, jejíž jméno si nepamatuju. Myslím, že hlavním hrdinou byla opička, která musela strkat po mapě kostky až do cíle. U některých úrovní se člověk docela zapotil.
Dalším zdrojem zábavy byly otcovy staré Siemensy. Jedním z nich byl takový ten malý prďola s tlustou anténou (C35) a tím druhým byl ME45. Na C35 jsem hrála především bludiště. Nebylo to ale normální lehké bludiště, kdy prostě kreslíte čáru od startu k cíli. Tohle bludiště bylo ve 3D stylu, takže to bylo, jako byste jím procházeli osobně. Mohli jste se tak akorát podívat na mapu, jestli jdete dobře. Na ME45 jsem zase pro změnu hrála takovou tu hru, jak nějaký stroj shazoval kostky a vy jste je museli rozložit rovnoměrně tak, abyste se mohli pohybovat po mapě. No, obrázek bude asi názornější.
Colorful displays all around you
During my studies at elementary school, mobile phones with color display began to appear in the hands of my classmates. Mainly the V phones. At that time, everybody had a V. Many of them could also play songs in mp3 format, so some songs were always playing during breaks. But I could just envy others. Fortunately, there were also some good souls in my class, who lent me their phone to play games.
My classmate Kristyna owned the clamshell Sony Ericsson Z550A. I don't know why (the other classmates were greedy), but I just had this mobile in my hands quite often and especially in German lessons. The German teachers we had no respect. Yeah, the children are assholes. So, during the boring German lessons, I played games like The Sims, which I never had on PC, Ice Age, some Mario style game (but it was not Mario) and some subway simulator. Thanks to this simulator, I finally understood how the subway works and why the driver is screaming at you at the station to speed up the boarding. It was pretty fun too when you didn't close the door, all the passengers in the tunnel jumped and killed themselves, and you had to pay for it.
Italian, not gaming, incident
In the fifth grade, I remember going with a school for a trip to Italy. I was the only one from fifth grade because, at that time, either my classmates' parents didn't have the money for the trip, or rather preferred the school in nature with our nasty class teacher (besides his ugly appearance, there were rumors that he was a pedophile, he was touching girls in the toilets, etc.). I was in the room with three younger girls (three grade), and one of them lent me her clamshell to play games. I can't remember what I played on it, but once I was playing on that mobile, and it suddenly turned off, and we can't turn it on. Of course, she told me that it is my fault that I broke it and that I would have to pay it, etc., and I was saying that I did nothing. I just play the game, and it turned off. So why we can't turn in on?
Because it was discharged. That would be OK, but it was in the socket to charge!? Finally, we figured out what happened.
One of the girls brought a reduction to the socket (the sockets in Italy looked a bit different than ours), but it didn't work. Don't ask me why. Mobile was charged only when we put the charger directly into that weird socket. Fortunately, although the socket looked different, the holes were in the right place. I told ya I was innocent!
Barevné displeje všude, kam se podíváš
Během mého pobytu na základní škole se začaly v rukou mých spolužáků objevovat mobily s barevným displejem. Hlavně véčka. V té době měl véčko snad každý. Mnohé z nich uměly i přehrávat písničky v mp3 formátu, takže běžnou kratochvílí o přestávkách bylo jejich pouštění. Já jsem ale pořád mohla jen závidět. Naštěstí se ale mezi mými spolužáky našly i hodné duše, které vám mobil rády půjčily a to hlavně pro hraní her.
To se dělo především na druhém stupni. Má spolužačka Kristýna vlastnila véčko Sony Ericsson Z550A. Nevím proč (ostatní spolužáci byli hrozně lakomí), ale právě tento mobil jsem měla v rukou docela často a to hlavně na němčině. Na němčinu jsme totiž měli učitelky, které si prostě neuměly zjednat respekt. Děti jsou svině, no. A tak jsem si během nudné hodiny němčiny hrála hry jako The Sims, o kterých jsme vždycky jen slyšela, ale nikdy jsem neměla PC verzi, Ice Age, nějakou skákačku ve stylu Maria (ale nebyl to Mario) a Metro simulátor. Díky tomuto simulátoru jsem konečně alespoň trochu pochopila, jak metro funguje a proč občas na vás ve stanici řvou, ať urychlíte výstup a nástup. Taky byla docela sranda, když jste nezavřeli dveře, všichni cestující v tunelu vyskákali a zabili se a vy jste to pak měli zaplatit.
Italská, ne příliš herní, příhoda
Pamatuji se, jak jsem v páté třídě jela se školou na zájezd do Itálie. Jela jsem tam jako jediný páťák, protože v té době buď rodiče mých spolužáků neměli peníze a nebo dali radši přednost škole v přírodě s naším tehdejším odporným třídním učitelem (krom jeho odpudivého vzhledu o něm po škole kolovaly zvěsti, že je to pedofil, osahává holky na záchodech, atd.). Na pokoji jsem byla asi se třemi mladšími dívkami (cca třeťačky) a jedna z nich mi půjčovala svoje véčko, abych na něm mohla hrát hry. Co jsem na něm hrála si už nepamatuju, ale jednou si takhle na tom mobilu hraju a on se najednou vypne a nejde zapnout. Začaly padat obvinění, že jsem ho rozbila a že ho budu muset zaplatit atd. a já furt říkala, že jsem nic neudělala, že jsem jenom hrála hru a on se vypnul. Proč teda nešel zapnout?
Protože se vybil. To by bylo OK, ale vždyť byl píchnutý v zásuvce, kde se měl nabíjet!? Nakonec jsme přišly na to, co se stalo.
Jedna z holek si totiž sebou přivezla redukci na zásuvku (zásuvky v Itálii vypadaly trochu jinak než ty naše), ale ta nefungovala. Neptejte se mě proč. Mobil se nabíjel pouze v případě, kdy jsme nabíječku strčili přímo do té divné zásuvky. To naštěstí šlo, protože i když ta zásuvka vypadala jinak, díry byly na správném místě. Vždyť jsem říkala, že jsem nevinná!
My first mobile phone with the color display!
As I mentioned somewhere in the beginning, the cell phone with color display came to me in the high school. It was a slide Nokia 6111. I called it a buřt (buřt is short and very thick sausage in Czech) because it was small and thick. As games, there were some racing cars and Solitaire (maybe some other game, but I don't remember it). I suck at racing games, because without the steering wheel it's uncontrollable, but when I had almost no choice, I was able to win some tournaments as part of this game, and Solitaire became my inseparable companion while staying in the toilet. But those games were not enough for me, so I bought some Prince of Persia and when I stayed at my grandmother's, I helped her to discharge her phone by playing Bounce and Bejeweled.
Můj první mobil s barevným displejem!
Jak už jsem zmiňovala někde na začátku, mobil s barevným displejem se ke mně dostal v podstatě až na střední. Byla to vysunovací Nokia 6111. Říkala jsem mu buřtík, protože byl malý a tlustý. Co se týče her v něm byly k dispozici jakási závodní autíčka a Solitaire (možná ještě nějaká hra, ale tu si nepamatuju). Závodní hry mi nikdy nešly, protože bez volantu to není ono, ale když jsem neměla skoro nic jiného na výběr, tak jsem dokázala vyhrát i pár turnajů v rámci této hry a Solitaire se stal mým neodlučitelným společníkem při pobytu na záchodě. Ale stejně mi ty hry nestačily, takže jsem si koupila nějakého Prince of Persia a při pobytu u babičky jsem jí pomáhala vybíjet telefon hraním Bounce a Bejeweled.
It's time for smartphones!
As I turned 18, it was time to find some part-time job. My mother got me some work in the warehouse of her ex-employer. So I worked my first month with buřt in my pocket, and as soon as my salary came, I ran to buy a new phone. The buřt was quite old and had no access to Wifi and other modern features. Of course, I never had much money, so I could only dream of some iPhone, Samsung, etc. So I found the Huawei Y300, which was quite cheap (I was about 138€) and had quite good reviews. As usual with smartphones, there are no games built in, so if you want to play something, you have to choose something from Store. The Pou game was pretty famous at that time. Such a colorful poo that you cared for and could play a lot of mini-games with it, in which you earn some gold to get extras. We were competing with my friend who will have more poos at Pou, and we imitated its "No". I don't even know why I uninstalled it. I probably had full storage.
Then the game Draw Something was played by the whole class at high school for a while. There you got a word, and you had to draw it so that the opponent could guess it. Another relatively social game was PixWords. Everyone played the game alone, but once someone was stuck at some word, he ran to his classmate if he didn't know the word, or he wouldn't get it.
Smartphonů nastal čas
Jak mi odbylo 18, byl čas najít si nějakou tu brigádu. Matka mi dohodila práci ve skladu u jejího ex zaměstavatele. Odedřela jsem si tedy svůj první měsíc s buřtíkem v kapse a jakmile přišla výplata běžela jsem si koupit nový mobil. Buřťík už přece jen dosluhoval a neměl přístup na Wifi a další moderní vymoženosti. Samozřejmě nekradu a nikdy jsem neměla moc peněz, takže o nějakých iPhonech, Samsunzích atd. jsem si mohla jen zdát. Našla jsem si tedy mobil Huawei Y300, který byl docela levný (stál mě asi 3500,-) a měl docela dobré recenze. Jak už je u těch smartphonů zvykem, nemají v sobě zabudované žádné hry, takže pokud si chcete něco zahrát, musíte na Store na něco si vybrat. Vím, že tenkrát hrozně frčel Pou. Takové barevné hovínko, o které jste se starali a mohli s ním hrát spoustu miniher, v rámci kterých jste vydělávali zlaťáky na doplňky. S kamarádkou jsme soutěžily, kdo bude mít u Poua víc hovínek a imitovaly jsme jeho "Ňě." Už ani nevím, proč jsem ho odinstalovala. Asi jsem měla málo místa v telefonu.
Pak na střední jednu dobu frčela hra Draw Something, kterou hrála vzájemně celá třída i během hodin. Tam jste dostali slovíčko a museli jste ho nakreslit tak, aby ho protihráč uhodl. Další poměrně společenskou hrou bylo PixWords. Každý hrál hru sám, ale jakmile se někdo zasekl u nějakého slova, tak běžel za spolužákem, jestli náhodou už na to slovo nenarazil a nebo ho neuhodne.
The Y300 I had about 2-3 years. But at the end, it was so slow that I decided to buy a new one. My boyfriend was also looking for a new phone, so he was watching some Youtube reviews all the time to find the best one in price:performance ratio. He bought Sony Xperia E4g. I wanted to buy the same mobile phone, but this phone had a built-in LTE that I wouldn't use at all, and its price exceeded my mobile budget. So I found its older sibling Sony Xperia E4, which differed only with the absence of LTE, and due to the after Christmas discounts, I cost me less than 118€. It was the purchase of the year! Well, and what did I play on it?
Gotta catch 'em all
I played on it mainly Gardenscapes, where I got to level 800, and I would go further if I didn't buy a new phone and of course I mustn't forget the Pokemon Go. Yeah, I played it too. Once the game was released, it was such a hype that I simply couldn't resist. Honestly, I'm not one of the Pokémon enthusiasts. I never saw the series and my only contact with the Pokémon was just in the kindergarten and the elementary school where I sometimes got some sticker from someone. I wanted to try the game because I liked the idea very much. Thanks to that, I spent a lot of money on the internet.
I always had and have a prepaid card. If I tell it to someone, he looks at me like at an idiot and some prehistorical creature, but the fee is not worthy for me. Sometime, not even half a year, I buy some credit, and I can live with it for a long time because I almost don't call anyone and I don't send much SMS. So I paid the internet weekly. It was about 60Mb for 2€ or so. But it was not enough on Pokemon Go, so I had to buy more data. But I didn't care. At least we had some fun with my boyfriend when we went out. Even the usual way to the store was special. Finally, somebody has devised a game that gets you out, but when you play it there are still people hating you. Once we stopped and threw pokeballs on Zubat, and suddenly we heard some bullshit about our actions from some trio who was passing around us. Totally foreign people. My boyfriend is a hot head, so he fought with them (no fists just words), of course. Why do they care what we're doing? They don't know us, and we don't know them. It's as if you saw some fat stranger in McDonald's eating Big Mac and began to teach him that it is unhealthy.
Y300 jsem měla 2 nebo 3 roky. Ke konci svého funkčního období byla ale tak pomalá, že jsem se rozhodla si koupit mobil nový. Tou dobou si kupoval mobil i přítel a furt otravoval doma s videi s recenzemi a jako nejlepší v poměru cena:výkon mu vyšla Sony XPeria E4g, kterou si také koupil. Já chtěla tak trochu dát na jeho radu a koupit si mobil stejný, ale tento telefon měl už v sobě zabudované LTE, které bych vůbec nevyužila a zároveň jeho cena přesahovala můj mobilní rozpočet. Našla jsem si tedy jeho sourozence Sony XPeria E4, který se lišil jen absencí LTE a vzhledem k povánočním slevám mě nestál ani 3 tisíce. Byl to kauf roku! A co jsem na něm hrála?
Gotta catch 'em all
Hrála jsem na něm hlavně Gardenscapes, kde jsem se dostala až do levelu 800 a určitě bych se dostala i dál, kdybych si nekoupila mobil nový a samozřejmě nesmím zapomenou na Pokemon Go. Je to tak, i já jsem to hrála. Jakmile hra vyšla, byl to takový hype, že prostě nešlo odolat. Upřímně, nepatřím mezi Pokémon nadšence. Seriál jsem nikdy neviděla a jediný můj styk s Pokémony byl akorát ve školce a na základce, kdy jsem občas dostala od někoho nějakou nálepku. Hru jsem ale chtěla vyzkoušet, protože se mi ten nápad hrozně líbil. Díky tomu ale taky stoupla má útrata za internet.
Vždycky jsem měla a mám kredit. Když to někomu řeknu, tak na mě kouká jak na debila a kde to proboha žiju, ale mně se prostě žádný paušál nevyplatí. Jednou no beztak ani ne za půl roku si předplatím tři stovky a to mi vydrží dlouho. Hodně dlouho, protože skoro nevolám a s SMSkama to taky nepřeháním. Pořizovala jsem si tedy internet v mobilu na týden. Bylo ho asi 60 Mb za 50,- nebo tak nějak. To ale na Pokémony bylo hrozně málo, takže jsem si internet musela přikupovat. Když ale přehlídnu to, že to lezlo do peněz, tak jsme aspoň měli s přítelem nějakou zábavu, když jsme chodili ven. I obyčejná cesta na nákup se dokázala neskutečně protáhnout. Zkrátka konečně někdo vymyslel hru, která vás vytáhne ven, ale když ji hrajete, tak vám do toho furt kecaj lidi, kterým do toho může být úplný kulový. Jednou jsme se zastavili a házeli pokebally na Zubata a najednou slyšíme debilní kecy na naše počínání od nějaké kolem nás procházející trojice. Totálně cizí trojice. Přítel je horká hlava, takže se do nich samozřejmě pustil. Co jim je totiž po tom, co děláme. To je jako byste v mekáči zahlédli cizího tlusťocha, co se cpe Big Macem, a začali ho poučovat o tom, že je to nezdravé.
Another and my last mobile is Huawei P9 lite 2017, which I bought in the winter. It is the most expensive of all of them, but it still met my current price limit of 197€. I have already played a lot of games on it. Among other things, The Sims Free Play, which I played to remember playing The Sims at Kristyna's phone. But today's games are full of microtransactions and waiting, so I quit them after a few days, and many of them can't be played offline. Now, basically, I'm just playing Four Plus where you place shapes made of several colored squares on the board to create a group of at least four squares of the same colors. It's the perfect fun for a time in public transport. Otherwise, I haven't played any other games since I have a laptop. When I want to play a good game, I turn on my laptop or PS4, and my mobile phone is just a phone. On the other hand, it is only a matter of time when mobiles will completely replace other devices, because games that are now on the mobile phones are quite a bit (at least graphically) starting to catch up the computer.
Dalším a mým posledním mobilem je Huawei P9 lite 2017, který jsem si koupila loni v zimě. Je ze všech nejdražší, ale stále splňoval mou nynější cenovou hranici 5000 Kč. Už jsem na něm vystřídala spoustu her. Mimo jiné i The Sims Free Play, kterým jsem si chtěla připomenout hraní Simíků na základce na Kristýnině telefonu. Dnešní hry jsou ale plné mikrotransakcí a čekání, takže mě hodně rychle omrzí a spousta z nich se ani nedá hrát offline. Nyní v podstatě hraji akorát Four Plus, kde na herní ploše umisťujete tvary tvořené z několika barevných čtverečků tak, aby vznikla alespoň čtveřice stejných barev. Je to ideální zábava na cestu v MHD. Jinak poslední dobou jiné a lepší hry moc nehraju, protože mám počítač. Když si chci zahrát pořádnou hru tak si zapnu laptop nebo PS4 a mobil opět zůstává pouze mobilem. Na druhou stranu je jen otázkou času, kdy mobily zcela nahradí ostatní zařízení, protože hry, které nyní vychází na mobil už docela (minimálně po grafické stránce) začínají šlapat na paty těm počítačovým.
Previous episode:
My gaming history #1: PC games
Sources:
Motorola
Siemens
The Sims
Buřt
Pou
Pokemon Go
@GamersUnited is a brand new SteemIt curation group for everything gaming! Whether you're a game dev, streamer, artist that loves gaming, game reviewer, or have any other form of gaming addiction - we want you!
Use #GamersUnited in your posts for a chance to be featured in our daily digest/curation posts!
Discord: https://discord.gg/tyQQ9a2
Koukám, že to hovínko je taková mobilní verze Tamagoči :) Co byl slogan? Take care of your poos and they'll stick around you?
Svým způsobem to Tamagoči je, akorát neumře :D Maximálně bude nemocný a nebude si chtít hrát. Slogan asi nemá, ale svým tvarem má nejblíž k hovínku. A samozřejmě když hodně papá, tak i hodně kaká. Dala se tedy posbírat slušná hromada hnědých pokladů. A poklady to byly doslova, protože za každý odstraněný bobek ti přibyl nějaký ten zlaťák.
OMG i used to play POU a lot :D
Everybody played Pou! :D the real shit
Pou was TOP game 👌
Já taky vždy měla, mám a asi i mít budu kredit. Volám a píši děsně málo. Přítel má volání zadarmo, takže jsem si už zvykla, že ho prozvoním, on to típne a zavolá mi on. Kredit si nabíjím vždy, když mi přijde taková ta SMSka o jeho vypršení :D :D
Tak to jsem ráda, že v tom dnešním paušálním světě nejsem sama :D Fakt na mě každý kouká, jak na exota.
Do vypršení mi kredit nikdy nevydržel. Když už mi zbývá jen pár korun, tak ho dobiju, ale s těmi aktuálními 3 stovkami to možná bude jinak, protože jsem si v Můj T-Mobile změnila tarif a všechno mě teď stojí ještě míň :D
Jé solitér jsem zapoměl, v galeriji jsme se jeden čas nudil, tak jsme jel doliter podle pořadí her :)
Tímhle komentářem jsi mi zas připomněl, že jsem u PC her zapomněla zmínit solitér, miny a pinball :D Jak jsem jen mohla zapomenout.
jj jsem napsal článek jako druhej a pak všichni za mnou a jak to tak čtu tak si vzpomínám na spoustu her co jsme vněm nezmínil :D