Bird friend - joy, but worries also
For a long time, I haven't written a story about my two torpedoes. Today I'm going to fix it but in a slightly more serious and sad spirit. It's not that I don't have enough material on an article about some crazy stuff my birds do, but I also want to point out that the pet is not just joy but worries also.
I don't remember the exact date when an unfortunate incident happened, but at that time we didn't have Agi yet. It was, I think, in June 2017.
Since Pipiczech was our only bird, I tried to give him the most of my time. At the time, however, I had exams, which meant quite a bit of free time I wanted to spend by earning some money. So not to let Pipiczech suffer from the lack of company, I let him out of the cage also in the morning before going to work. So Pipiczech was flying over the apartment when I was dressing up, eating breakfast and preparing to work.
I was about to dress up, and (still in my pajamas) I searched for the contents of the lingerie drawer. The cabinet has three drawers. The first one belongs to my boyfriend's underwear, the second one is mine, and the third one belongs to seasonal things like scarves, pantyhose, etc. I don't know what you're used to at home, but my dad, and now my boyfriend, are experts in not closing cabinets and drawers. Now it sounds like a lot of unnecessary information, but it has its meaning in this story.
Meanwhile, when I was picking what underwear I'll have today, Pipiczech jumped and flew around my hand and annoyed me, because he is such a curious little birdie. I closed my drawer and then I looked at my boyfriend's drawer. I turned my eyes and closed it.
Suddenly I heard a terrible scream. It was bird's scream and fluttering of wings. It took a few seconds before I realized what I had done and freed the poor bird. When I closed my drawer, I didn't notice that Pipiczech sat on that boyfriend's drawer and I then closed it with Pipiczech's foot in it ...
I was panicking and began to chase Pipiczech around the apartment to catch him and somehow help him. Closed drawer lacerated his skin. Well, it is not skin at all it's like scales. You can't imagine how much blood was leaking from the scratched leg of a small bird. As I chased him, there were bloody footprints everywhere. Blood on the door from the bathroom, blood on my pajamas, blood on television. In short, the blood was everywhere, and because it hurt, he didn't even want to get caught. I didn't blame him...
Eventually, I caught him, and the first thing that came to my mind was to put his leg under the running water to clean the wound a little. Of course, he didn't like it too and managed to get out of my hands. So that hunt for the Pipiczech began again, and the number of the blood stains was increasing. This time diluted with water. I've prepared a crate, in which we brought that little birdie, to take him to the vet. What should I do with a bleeding bird, right?
After x minutes I managed to get him and put into that crate. I put a water bowl into it to let him drink and maybe clean his foot, a few seeds, and started searching the internet for the nearest vet. Of course, the best one would be with a bird's specialization, but due to the situation, I chose a vet clinic who also runs emergency. It was not far from my place, but I had to switch bus once, and I finished in some hole where were just one building and a parking lot, and of course, there was no pavement leading to that building from the bus stop. Pipiczech was quite brave all the way, except that he started to tear the bloodstained feathers on his belly.
So I arrived at the vet and checked in at the reception. The receptionist sent me to sit in the waiting room. I was sitting there for a few minutes when a doctor came in, and with a disgusting voice starts screaming at the receptionist: "But we don't have a birdoctor!" I was quite furious in my mind. Once again, a vet that is focused on cats and dogs only :) Where was that emergency?
Then this very pleasant fury began to check the individual offices if there was somebody who wouldn't be afraid to help Pipiczech. After a few minutes, she came again: "No one will take him into his hands, try to call Joseph!" (Joseph is not the right name, I don't know how the doctor was named, but on the Internet, I found that his specialization were reptiles.). Are you kidding me? Really there is nobody able to give me at least some info, what should I do with Pipiczech or give him first aid? Do they really need to call some Joseph who is on vacation? I became even more furious in my mind. This is the last time I visit this vet clinic.
Luckily, after a few minutes, another (and kind) doctor called me to the office. Her specialization was small rodents. So I told her what happened. We didn't pull the Pipiczech out of the crate, because who would catch him again... She said me that the "birdoctor" had left for maternity a week before. We have also come to the conclusion that Pipiczech's leg is not broken because he stood on it, and even if it was broken she told me that it is hard to make a plaster or to wrap such a thin finger because a man won't guess how much it can be tightened. I got an ear stick with some green disinfection (maybe Betadine?) to put it on Pipiczech's wound to stop bleeding. I did this, and I got a little of this green fluid, then more disinfection (again some diluted disinfection for people) and something against pain. We said goodbye, and I was running at the reception to pay for this medical gear. The receptionist, I think, apologized, or at least said something to the account of the previous very pleasant, discreet and considerate doctor lady, I paid and went home.
At home, I put newspaper into the cage instead of sand to prevent Pipiczech from getting some dirt into the wound, I tried to give him the painkillers, which was an impossible task, and then I put some more disinfection on his toe. As soon as it seemed that his wound stopped bleeding, I finally went to work and hoped the bird would make it.
He made it! I didn't come home to the bird who bleed to death, but the whole cage looked like in the slaughterhouse. Blood was everywhere because he probably nibble his wound. Once again I put some disinfection on it, and the next morning he had a beautiful crust on his leg, and there was no bleeding.
A week after this accident his wound was beautifully cured, and only a scar was left behind.
And what does this story mean? One can love his pet very well, but still, any accident can happen. Human inattention can be the most common reason. Now I'm paying more attention to the bird's feet, and I hope that this kind of situation won't happen again :)
Už dlouho jsem nenapsala žádnou historku o těch mých dvou torpédech. Dnes to hodlám napravit, ale v trochu vážnějším a smutnějším duchu. Ne, že bych neměla dostatek materiálu na článek o veselých ptačích skopičinách, ale chci poukázat i na to, že domácí mazlíček není jen radost, ale i starost.
Nepamatuji si přesné datum, kdy se ta nešťastná příhoda stala, ale bylo to v době, kdy jsme ještě neměli Agíse. Tedy se to stalo, myslím, v červnu 2017.
Vzhledem k tomu, že byl Pipíček sám, snažila jsem se mu věnovat, jak nejvíc to šlo. Tou dobou jsem ale měla zkouškové období, které znamenalo poměrně dost volného času, který jsem chtěla strávit vyděláváním nějakých těch zlaťáků. Aby tedy Pipíček netrpěl nedostatkem něčí společnosti pouštěla jsem ho ven z klece i ráno před odchodem do práce. Pipíček si tedy vesele poletoval po bytě mezitím co jsem se já oblékala, snídala a připravovala se do práce.
Chystala jsem se obléct a ještě v pyžamu jsem prohledávala obsah šuplíku se spodním prádlem. Ta skříňka má 3 šuplíky. První patří přítelově spodnímu prádlu, druhý mému a třetí slouží pro sezónní věci jako šály, punčocháče atd. Nevím, na co jste zvyklí u vás doma, ale třeba můj otec a nyní i přítel jsou experti v nedovírání skříní a šuplíků. Teď to zní jako docela zbytečná informace, ale má své odůvodnění.
Mezitím, co jsem si vybírala, co si vezmu na sebe, mi Pipíček poskakoval a poletoval po rukou a všelijak otravoval. Svůj šuplík jsem zavřela a pak koukám na přítelův pootevřený šuplík. Protočím oči a zavřu ho.
Najednou se ozval příšerný řev. Ptačí řev a třepetání křídel. Trvalo to pár sekund než jsem si uvědomila, co jsem provedla a toho ubohého ptáčka osvobodila. Po zavření svého šuplíku jsem si totiž nevšimla, že si Pipíček sednul na ten přítelův a já ho pak zavřela i s Pipíčkovou nožičkou v něm...
Nastala tedy panika, a celá rozklepaná jsem začala Pipíčka honit po bytě, abych ho chytla a nějak mu pomohla. Zasunutí šuplíku mu sedřelo kůži, no ona to není moc kůže spíš šupiny, na pařátku. To si nedokážete představit kolik krve z takové odřené nožičky malého ptáčka vyteče. Jak jsem ho naháněla, zůstávaly všude po bytě krvavé stopy. Krev na dveřích od koupelny, krev na mém pyžamu, krev na televizi. Zkrátka krev všude a jak ho ta rána bolela, tak ani za boha se nechtěl nechat chytit. Ne, že bych se mu divila...
Nakonec se mi to nějak povedlo a první věc, co mě napadla, byla mu strčit ten pařátek pod tekoucí vodu, aby se rána alespoň trochu opláchla. To se mu samozřejmě také nelíbilo a podařilo se mu z mých dlaní vysmeknout. Takže celý ten hon na Pipíčka započal znova a krvavé fleky a cákance se množily ještě víc. Tentokrát zředěné vodou. Připravila jsem přepravku, ve které jsme si toho malého prďolu tenkrát přivezli, že ho radši vezmu ke veterináři. Co já totiž nadělám s krvácejícím ptákem?
Po x minutách se mi nějak podařilo ho do té přepravky dostat. Šoupla jsem mu tam mističku s vodou, aby se mohl napít, případně si nožičku sám namočit, trochu nějakého toho zrní a začala jsem pátrat na internetu, kde je nejbližší veterinář. Samozřejmě, že nejlepší by byl nějaký s ptačím zaměřením, ale vzhledem k situaci jsem zvolila veterinu, která zároveň provozuje i pohotovost. Nebyla od mého bydliště daleko, ale musela jsem jednou přestupovat a skončila jsem v jakési díře, kde byl akorát jeden barák a parkoviště a pro jistotu k tomu baráku ani nevedl od zastávky chodník. Pipíček byl celou cestu docela statečný, krom toho, že si začal škubat zkrvavené peří na bříšku.
Dorazila jsem tedy na veterinu a nahlásila se na recepci. Recepční mě poslala si sednou do čekárny. Tak si tam pár minut sedím, když najednou přiběhne nějaká doktorka a nepříjemným hlasem začne řvát na recepční: "Ale vždyť my nemáme ptákaře!" Začalo to ve mě vřít. Zase zpropadená veterina, která se zaměřuje jen na kočky a psy :) Hlavně, že si hrajou na pohotovost.
Pak tato velice příjemná fúrie začala obcházet jednotlivé ordinace, jestli v nich nesedí někdo, kdo by se nebál Pipíčkovi pomoct. Po pár minutách přiběhla znovu: "Nikdo ho do ruky nevezme, zkus zavolat Pepu!" (Pepa není to správné jméno, už nevím, jak se ten doktor jmenoval, ale na internetu jsem našla, že jeho zaměřením jsou plazi.). To jako vážně nikdo není schopen mi dát aspoň nějaké info, co mám s Pipíčkem dělat nebo mu poskytnout první pomoc? To jako vážně radši zavolají nějakého Pepu, který má zrovna volno? Vřelo to ve mně dál. Tato veterina u mě skončila.
Naštěstí po pár minutách si mě zavolala do ordinace nějaká jiná (a o dost milejší) doktorka, která se zase zaměřovala především na malé hlodavce. Tak jsem jí řekla, co se stalo. Ven z přepravky jsme Pipíčka nevytahovaly, protože kdo by ho pak zase chytal... Sdělila mi, že "ptákařka" odešla před týdnem na mateřskou. Dále jsme společně došly k tomu, že Pipíčkova noha zlomená není, protože na ní stál a i kdyby byla, že je prý těžké udělat nějakou sádru nebo obvázat takhle tenoučký prstík, protože člověk zkrátka neodhadne, jak moc to může utáhnout. Dostala jsem tyčinku do uší s nějakou zelenou desinfekcí (asi Betadine?), ať tím pomažu Pipíčkovi tu ranku, aby přestala krvácet. To jsem provedla a nafasovala jsem trošku této zelené tekutiny, pak o dost víc jiné desinfekce (naředěná opět nějaká desinfekce pro lidi) a něco proti bolesti. Rozloučily jsme se a já běžela na recepci tuto výbavu zaplatit. Recepční se myslím omluvila, nebo minimálně pronesla něco na účet té předchozí velice příjemné, diskrétní a ohleduplné paní doktorky, zaplatila jsem a jela domů.
Doma jsem vyměnila píseček v kleci za noviny, aby se Pipíčkovi zbytečně do rány nedostaly nějaké nečistoty, pokusila se mu dát ty léky proti bolesti, což se dost dobře nedalo a ještě mu naplácala trochu té desinfekce na nožičku. Jakmile se zdálo, že mu rána přestala krvácet, jsem se konečně vypravila do práce a doufala, že to ten ptáček nějak zmákne.
Zmáknul to. Nepřišla jsem k bezvládnému vykrvácenému tělíčku, ale celá klec vypadala jak po jatkách. Všude krev, protože si nejspíš ránu okusoval. Opět jsem mu nožičku pomazala desinfekcí a druhý den ráno už měl na nožičce krásný stroupek a po dalším krvácení ani památky :)
Rána se mu krásně zacelila a zbyla po ní jen jizvička.
A co z toho vyplývá? Člověk může mít svého domácího mazlíčka rád sebevíc a stejně se nějaká ta nehoda může stát. Nejvíc za to může lidská nepozornost. Nyní si dávám na ptačí nožičky větší pozor a doufám, že se podobná situace už nebude opakovat :)
Thank you for reading!
Právě proto mám velké psy, protože na malé drobné zvířectvo by se mohlo lehce šlápnout, či přehlédnout (dříve jsme v rodině mívali andulky). Ačkoliv také jsem už omylem Remyho několikrát bouchnula (třeba dveřmi).
Jo a ježíši, teď si vzpomínám, že jsem mu jednou přivřela ocas do kufru od auta. Nějak divně se tam točil a zrovna ve chvíli, kdy jsem ho zavírala, do něj strčit tu špičku. Dobrmani mají hranici bolesti někde úplně jinde, takže ve chvílích, kdy by jiný pes řval bolestí, se oni tváří, že se nic neděje, ale v té chvíli fakt zakňučel. Ani se mu nedivím. Každopádně si od té doby na to dávám sakra pozor a vždy, když zavírám kufr od auta, se několikrát ujišťuji, zda má ocas tam, kde má být.
Já mám radši menší zvířátka, co jsou skladnější :D Ale koukám, že na velikosti nezáleží, každé zvíře se dokáže dost dobře motat tam, kde nemá.
Příběh o zašlápnuté andulce už jsem od někoho zaslechla taky, myslím že se to povedlo někomu z přítelovy rodiny. Ti naši pakoušové se taky rádi občas promenádují po zemi, takže musíme dávat pozor, ale většinou je to buď v kuchyni, kde jsou dobře vidět a nebo v obýváku, kde většinou sedím na zemi s nimi, protože si hrajem.
Skřínky, dveře a šuplíky jsou zlo. To se člověk kolikrát skřípne sám. Tohle ale byla ta nejhorší varianta.
S menším zvířátkem se lépe cestuje a méně toho sní :D To vidím jako hlavní plusy.
Bratr od přítele má dva malé psy - bišonky - takové chlupaté koule. A ti se tak motají, že mám fakt strach, že na ně šlápnu. U ptáčka bych se toho bála desetkrát tolik, takže je vlastně dobře, že tahle hororová story byla to nejhorší, co se ti zatím stalo :)
Mně stačí když jdu po ulici a jde proti mně pes (jedno jak velký). To se vždycky musím těsně před kolizí zastavit, protože oni nikdy neví jakým směrem se vyhnout :D
Co se nám ještě stalo je samozřejmě skřípnutí pařátku při zavírání skřínky, ale to jen zabolí a žádné moře krve se nekoná a jednou nám spadl Pipíček za skříňku :D Dělal psí kusy s ibiškem, který na ní stál, já ho chtěla vyhnat a pak se myslím ta kytka převrátila i s Pipíčkem a on zapadl za skříňku. To se mu ale taky nic nestalo a docela jsme se u toho nasmáli (nevím jak Pipíček :D), protože za skříňky padá ledasco, ale papoušci?
To musela být vážně radost s tím zapadnutím za skříň. Pipíčkovi to asi moc vtipné nepřišlo :D
Já mám historek o psech, i jiných zvířatech, ale převážně psech. Když jsem byla na střední, dojížděla jsem do školy vlakem, občas jsem jela s kamarádkou z vedlejší třídy a celou cestu jsme si vždy dokázaly vykládat o našich mazlíčcích :D O ničem jiném jsme ani nemluvily :D Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.... :D
Furt lepší než se bavit jen o škole :D
Zkus nějakou z těch historek oprášit.
Dôležité, že to zvládol. :)
Rozhodně. Jinak bych si to asi neodpustila.
RIP in Peace - Pipiczech 2017-2017
RIP = Rest in Peace a haha :D
:D
its from an old mem
Keď ono to nedáva moc zmysel. Tak som narýchlo pogooglil a písali, že to vzniklo z nevedomosti toho, čo znamená RIP. A že sa to celkom rozšírilo medzi ľudí, lebo nevedia čo to je. Ale možno som len zle hľadal.
Řekl bych, že to celé je celkem povedený meme, který neznalí vzali vážně.
"I have a Dream" je výrok Martina Luthera Kinga. Nelson Mandela určitě nežil v letech 1718-2013. A to že je RIP in Peace kravina, to už jste si vysvětlili výše.
Ale jinak mě to pobavilo. :D
Je to bozi mem :D skoda ze sem vzdy za debila, protoze lidi nechapou joke:(
To spíše já, jelikož jsem tenhle komentář umístil špatně, ale co už. :D
Možno to začnem používať. :D
Abys nedopadl jak ja :D
RIP = Requiescat in Pace ;)
Je to všetečka, jako většina zvířátek. Ještě, že to dobře dopadlo.
Je to tak, člověk aby je měl pořád v dohledu. Třeba v kuchyni, když uklízím nádobí, tak dělají hrozné voloviny. Občas si říkám, že se prostě musí něco stát, ale naštěstí tomu tak není. Teda musím to rychle zaklepat.
Jj, musí je člověk hlídat. Jsou jako malé děti.
Nice story of pipi...
Thanks God he recovered..
I heard about him, but now I saw....
Thanks, and yeah, this is his story. I would be very sad if he didn't recover because it was my mistake.
Poor bird, good thing the damage is fixable.
Yeah, I was glad that he recovered :)
Píšeš dojemný příběhy.
Jak je to s těma šuplíkama? To byl tvůj nápad mít ty šuplíky? Kdo koupil/vybral skříňku, měl přítel taky na trenky předtím než jste spolu začaly bydlet šuplík? Atd :) Snad to není moc osobní, když tak napiš že mi do toho noc není. :)
Žijem v podnájmu, takže ta skříňka už byla součástí bytu a předtím myslím šuplík neměl. Ale to já taky ne a zavírat ho zvládám! :D
To se fakt může stát, já udělala myšákovi takovou opičí dráhu, která vedla přes bicykl no a myšák jaksi spadl a ocas si zamotal do toho řetězu, to byl jekot, a mega mě kousl do ruky, ale já se mu ani nevídím chuďátkovi mojemu :( Ale naštěstí se ocásek zahojil a příští opičí dráhy vedly spíš mezi stránkama starých knih :D
Přes bicykl? To by mě nenapadlo, ale je fakt, že žádný nemáme :D Ale člověk se tím aspoň poučí. Opičí dráhy naštěstí v ptačím případě nehrozí, ale mají zálibu v tom motat se kolem člověka, když vaří nebo něco krájí a už jsem je taky párkrát zachraňovala (naštěstí ještě ne při vaření). Pipíček si třeba na hlavu nasadil kroužek a pak mu nešel dolů:
Agísovi se zase třeba zasekla nožička v chuchvalci nití. Mají totiž v kleci malý ručník na hraní a samozřejmě ho trochu demolují.
A ze starých knih by v mém případě za chvíli nic nezbylo. Agís je expert na demolování papíru. Dneska ráno jsem jim hodila do klece roličku od toaleťáku a o pár minut později po ní nebyla ani památka :D
No jo byla jsem malá a velmi vynalézáva :D Použila jsem vše co šlo, můj myšák byl specialista na divné opičí dráhy :D a šplhat po zácloně uměl jak divý, ani chytat sem ho nestíhala a už byl nahoře :D Hahaha tak to by pak byla škola, my měli jako malé rozkládací knížky, takže stačilo rozložit 5 takových knih a bylo z toho bludiště přes celý pokoj :D Mojím myšákům a křečkům se často zasekávali nohy v běžeckém kolečku... ale běhali tam dál, odvážlivci :D
Jo kolečka jsou známá firma. Vždycky jsme měli křečky a jak v nich běhali, tak furt vystrkovali hlavu ven, takže jsem čekali, kdy si tu šišku ufiknou :D A kvůli propadávajícím se nožičkám se vyplétal kolotoč papírem. Na ten ale pro změnu rádi čůrali, pokud ho rovnou nezlikvidovali.