You are viewing a single comment's thread from:
RE: Bird friend - joy, but worries also
Právě proto mám velké psy, protože na malé drobné zvířectvo by se mohlo lehce šlápnout, či přehlédnout (dříve jsme v rodině mívali andulky). Ačkoliv také jsem už omylem Remyho několikrát bouchnula (třeba dveřmi).
Jo a ježíši, teď si vzpomínám, že jsem mu jednou přivřela ocas do kufru od auta. Nějak divně se tam točil a zrovna ve chvíli, kdy jsem ho zavírala, do něj strčit tu špičku. Dobrmani mají hranici bolesti někde úplně jinde, takže ve chvílích, kdy by jiný pes řval bolestí, se oni tváří, že se nic neděje, ale v té chvíli fakt zakňučel. Ani se mu nedivím. Každopádně si od té doby na to dávám sakra pozor a vždy, když zavírám kufr od auta, se několikrát ujišťuji, zda má ocas tam, kde má být.
Já mám radši menší zvířátka, co jsou skladnější :D Ale koukám, že na velikosti nezáleží, každé zvíře se dokáže dost dobře motat tam, kde nemá.
Příběh o zašlápnuté andulce už jsem od někoho zaslechla taky, myslím že se to povedlo někomu z přítelovy rodiny. Ti naši pakoušové se taky rádi občas promenádují po zemi, takže musíme dávat pozor, ale většinou je to buď v kuchyni, kde jsou dobře vidět a nebo v obýváku, kde většinou sedím na zemi s nimi, protože si hrajem.
Skřínky, dveře a šuplíky jsou zlo. To se člověk kolikrát skřípne sám. Tohle ale byla ta nejhorší varianta.
S menším zvířátkem se lépe cestuje a méně toho sní :D To vidím jako hlavní plusy.
Bratr od přítele má dva malé psy - bišonky - takové chlupaté koule. A ti se tak motají, že mám fakt strach, že na ně šlápnu. U ptáčka bych se toho bála desetkrát tolik, takže je vlastně dobře, že tahle hororová story byla to nejhorší, co se ti zatím stalo :)
Mně stačí když jdu po ulici a jde proti mně pes (jedno jak velký). To se vždycky musím těsně před kolizí zastavit, protože oni nikdy neví jakým směrem se vyhnout :D
Co se nám ještě stalo je samozřejmě skřípnutí pařátku při zavírání skřínky, ale to jen zabolí a žádné moře krve se nekoná a jednou nám spadl Pipíček za skříňku :D Dělal psí kusy s ibiškem, který na ní stál, já ho chtěla vyhnat a pak se myslím ta kytka převrátila i s Pipíčkem a on zapadl za skříňku. To se mu ale taky nic nestalo a docela jsme se u toho nasmáli (nevím jak Pipíček :D), protože za skříňky padá ledasco, ale papoušci?
To musela být vážně radost s tím zapadnutím za skříň. Pipíčkovi to asi moc vtipné nepřišlo :D
Já mám historek o psech, i jiných zvířatech, ale převážně psech. Když jsem byla na střední, dojížděla jsem do školy vlakem, občas jsem jela s kamarádkou z vedlejší třídy a celou cestu jsme si vždy dokázaly vykládat o našich mazlíčcích :D O ničem jiném jsme ani nemluvily :D Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.... :D
Furt lepší než se bavit jen o škole :D
Zkus nějakou z těch historek oprášit.