Překvápko!

Dnes se vrátíme v čase o nějaký ten rok zpět.

Jak jsem již psal, „Janička“ má dvě děti, ale nezmínil jsem se o tom, že je má ve střídavé péči. Tudíž jeden týden jsou u nás a druhý týden u svého otce. Střídavá péče se vztahuje i na psa. U nás však mají děti ještě dvě morčata (děti je mají, ale my je krmíme, čistíme jim klec a staráme se o ně).

Moje maminka tehdy slavila narozeniny. Vyřídil jsem si tedy volno na celý víkend, domluvili jsme se se sousedkou na krmení zvířeny a jeli jsme. Byli jsme tehdy bez dětí.

Když byla oslava v plném proudu zazvonil „Janičce“ telefon. Volala sousedka, zda má u nás někdo být, neboť jsou z bytu slyšet jakési zvuky. Vyslali jsme ji tedy na kontrolu. Za chvíli volala znovu, že je doma „Jeníček“ se třemi či čtyřmi kamarády, zloději se k nám tedy nevloupali a můžeme klidně slavit.

„Janička“, mírně neklidná, vytočila „Jeníčkovo“ číslo, synka překvapila, vyčinila mu a mejdan jim rozpustila. Alespoň jsme si to mysleli. Tak trochu jsme zapoměli na to, že se jedná o puberťáky. ​„Janička“ si však i přes to slíbila, že až na druhý den v podvečer přijdou k nám ještě mu to spočítá.

Druhého dne kolem oběda jsme dorazili domů. Sousedka nás vítala v okně a ihned na chodbě se nám jala líčit, co se minulého dne odehrálo. Vstoupila do bytu a již na chodbě ji zarazilo nezvyklé množství bot. V kuchyni nikdo nebyl, v obývacím pokoji také ne, ani v ložnici, dveře od dětského pokoje však byly zavřené. Otevřela je tedy a za nimi objevila našeho mladého s dalšími třemi či čtyřmi puberťáky. Náš mladý prý ihned slíbil, že vše řádně uklidí. Netušila sice co má na mysli , ale více to neřešila. Hlavně zdůraznila, jak se všichni strašně lekli, když otevřela dveře s dotazem ​„Co to tady je!“.

Šli jsme tedy domů a zjistili, co to vlastně chtěli pánové uklízet. Byť se snažili, tak nezakryli všechny stopy. Zjistili jsme, že šmejdili v ložnici, prolezli všechny skříně. A v dětském pokoji nenechali jen neupravené prostěradlo na posteli (v pokoji se nacházejí jen dvě židle, tudíž ostatní seděli právě na ní), ale také zbytky latexu. Ne, nebyl z rukavic. Pánové chtěli vyzkoušet, zda lze prezervativem nahradit nafukovací balónek a také balónek vodní. ​„Janička“ se dostávala do ráže.

V tom se však zjevil ​„Jeníček“, který si přišel pro propriety na airsoft. Maminka na něj uhodila a chtěla vědět, co to vlastně prováděli. Já jsem se odebral na toaletu (při výslechu stačí přítomnost jediného kriminalisty). Ještě štěstí, že jsem si bezmyšlenkovitě nesedl, ale pozorně si nadzvednul prkénko. Toaletní mísa na mne totiž křičela ​„Překvápko!“. Celá byla totiž velmi pečlivě potažena potravinářskou fólií (podobně jako se zakrývají sklenice s marmeládou celofánem). Vyprskl jsem smíchy, opustil toaletu, chytil ​„Janičku“ za ruku a vedl jsem ji v ona místa. Ta smíchy nevyprskla, jelikož jí došlo, že kdyby šla první, fólie by si nevšimla a měla by jistojistě mokré nohy.

​„​Jeníček“ měl jediné štěstí, že v tu chvíli již velmi spěchal za kamarády. Když totiž přišli v podvečer s ​„​Mařenkou“, stihla již maminka vychladnout, i když bez kázání se to neobešlo.

PT
​