Významný den

Ahoj Steemiťáci

jsem moc rád, že @godfish vypsal další kolo soutěže. Byl jsem odhodlán se zúčastnit, jenomže...
...jenomže napsat nějaký post na Steemit, to dá občas fušku, a napsat soutěžní post na Steemit, to je hotové martyrium, zvlášť když chybí nápad. A tak plynou dny, deadline se blíží a idea stále nikde. Mezitím se vyrojí několik soutěžních článků od kolegů a po jejich přečtení víte, že je laťka setsakra vysoko. Nakonec, jak to tak bývá, se v poslední možný den, nějaká myšlenka přece jen objeví, tak přece jen budu moct do soutěže něčím přispět.

Pod slovním spojením "významný den" si většinou představíme takový den, na který připadá nějaká důležitá událost, kterou si dodnes připomínáme či ji i oslavujeme. Ať je to vyhlášení samostatnosti, vznik státu, ukončení války, nějaká narození nebo úmrtí (těch vlastně máme v kalendáři nejvíc), a pak také slavíme jeden zázrak - z mrtvýchvstání a nanebevstoupení. K těmto svátkům máme kladný vztah, protože bývají spojeny s pracovním volnem.
Každý z nás potom máme osobní významné dny. Znáte to. Rok uteče jako voda a jeho dny se podobají jako vejce vejci. Odbudeme si povinné rituály a mnohdy si ani nevzpomeneme, co jsme vlastně před týdnem touto dobou dělali. Sotva nám v paměti ulpí mlhavá vzpomínka na nějaký okamžik. Pokud se tedy nestane něco neobyčejného nebo významného. Takový okamžik dokážeme i po dlouhé době časově zařadit, určitě víme, že zrovna pršelo, a tušíme, že tehdy vítr vál. A o pár takových svých dní bych se s vámi v tomto postu chtěl podělit.

Nejvydařenější akce

Psal se rok 1998, probíhala zimní olympiáda v Naganu a naši hokejisté zde dosáhli historického triumfu. Tou dobou jsem chodil na vyšší odbornou a bydlel na internátě v Jihlavě. V pondělí 23.2. se nemluvilo o ničem jiném a spolubydlící ze Světlé nad Sázavou už byli domluveni, že pojedou hokejisty na Staromák přivítat. Já a ještě jeden spolubydlící z Brna, jsme odvětili, že se k nim přidáme. Po škole jsme tedy vyrazili k dálnici na Pávov stopovat. Když jsme dorazili do Prahy, bylo už náměstí úplně zaplněné. Na pódium jsme sotva viděli. Před námi bylo několik zaparkovaných aut a poničených tím, že se už po nich někdo procházel. S přibývajícím časem rostla v davu nervozita, když v tom hlasatel oznámil, že vládní speciál už dosedl na ruzyňské letiště. Špatnou zprávou bylo, že hokejisté nejdřív pojedou na Pražský hrad. V tu chvíli jsme Havla neměli rádi. Jeden mladík si chtěl zajistit lepší výhled a začal lézt na lampu veřejného osvětlení. Tento čin jsme mu rozmlouvali. Neposlechl. Baňka, které se zachytil, praskla a roztříštila se o zem. Přimáčkli jsme se k sobě ještě víc a kolem lampy udělali větší prostor. Kluk, který jen taktak taky nesletěl, nakonec za velkého nadávání slezl na zem. Potom zavládl ruch a i k nám se dostalo zvolání: "Už jedou!" A za chvíli zlatí hoši vylezli na pódium k dovádějícímu Michalu Davidovi. A stalo se něco zvláštního. Hodně lidem stačilo, že se dočkali tohoto velkého okamžiku, a začali se drát směrem ven z náměstí. Paniky jsme s kamarády využili a začali se cpát na jejich místa. Přitom jsme se brodili spoustou střepů. Naše nové stanoviště poskytovalo velmi hezký výhled. Na jednotlivé projevy hokejistů si už nepamatuji, utkvěla mi v hlavě jen slova trenéra Hlinky, který prý před turnajem hráče nabádal: "Je jedno, jestli všechno vyhrajete nebo prohrajete. Hlavně se z toho neposerte."
Když show skončila a my se odebírali na nádraží, potkali jsme skupinu našich spolužaček, které dostaly stejný nápad. Získali jsme na cestu zpět dívčí společnost. Na Hlavním nádraží jsme si pak vystáli dlouhatánskou frontu, protože fungovaly pouze dvě přepážky. Nevím, jestli jsem další den byl ve škole fyzicky přítomen, duchem jsem byl určitě mimo.

Zdroj , autor: Dezidor

Další super akce

Psal se 2. říjen 2001 a začínal mi třetí semestr na ekonomce v Brně. Ten večer se konal na velodromu festival Gaudeamus Igitur a se spolužáky jsme domlouvali hromadný příchod na akci a občerstvení před ní. Počasí vyšlo parádně, u vstupu jsme od hostesek vyfasovali dvě plechovky ovocných Gambáčů a hned jsme se zapojili do doprovodného programu, vodní balónkové bitvy. Pak Divokej Bill prokazoval, že i naživo je stejně nudný jako když ho pouštějí v rádiu. Všiml jsem si, že na fesťáku je jedna holka, se kterou jsem dělal poslední opravný termín z matiky, ale byla tam s doprovodem, tak jsem jí zatím nevěnoval pozornost. Narazili jsme ale na sebe při čekání na pivo, řekl jsem jí, kde stojím i s ostatními spolužáky, tak potom zamířila už bez přítele k nám. Publikum probrané Lenkou Dusilovou si vzal do parády Ondřej Hejma. Sám jsem do té doby nevěděl, kolik toho od Žlutého psa znám. S přibývajícím časem a promilemi se začínal vztah mezi mnou a slečnou prohlubovat, nakonec jsme spolu vydrželi sedmnáct let.

Nejbáječnější den

Na příchod prvního potomka na svět jsme se se ženou pečlivě připravovali. Objezdili jsme všechny porodnice v okolí, chodili na předporodní kurzy a pořizovali vybavení. Do termínu ještě zbývalo čtrnáct dní, ale o půlnoci mi žena řekla, že už cítí stahy, tak jsme se oblékli a vyrazili do porodnice. Tam jí provedli při příjmu vyšetření, mě poslali domů, že mi dají včas vědět. Samozřejmě jsem už potom nespal, napnutý až k prasknutí. Konečně mi před šestou zavolali. Přišel jsem za ženou na sál, držel ji za ruku a povzbuzoval ji, tak jak v předporodním kurzu doporučovali (později mi žena řekla, že to ji asi během porodu štvalo nejvíc). Žena tlačila, a za chvíli se objevilo temeno hlavičky porostlé tmavými vlásky. Když byla celá hlavička venku, zkušená asistentka ji chytla, holčičku vytáhla a poplácala. Za chvíli se ozval sálem dětský pláč a šťastný ženský smích. Pak přišla tatínkova chvíle. Vyfasoval jsem nůžky, slavnostně přestřihl pupeční šňůru a málem upadl do mdlob. Nejdříve dostala dcerku na hruď čerstvá maminka, pak ji asistentka opláchla, změřila a zvážila,zabalila do povijánku a dostal jsem ji do náručí. Malou příchod na svět unavil, spokojeně oddechovala. A já v tu chvíli byl nejšťastnějším mužem na světě.

Děkuji všem, kdo jste dočetli až sem. Budu rád, když se v komentáři také podělíte o své významné dny.