You are viewing a single comment's thread from:
RE: My gaming history #1: PC games
Ten starý Tomb Raider jsem taky hrála, vidíš to, úplně jsem na něj zapomněla. Nás se sestrou nejvíce bavilo chodit v tom Lařině domečku, který tam měla. Nevím, co na tom bylo tak zábavného :D
Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, že ti rodiče nedovolovali moc hrát. Ale aspoň ses měla na co těšit a pak to pro tebe musel být ráj - mít vlastní noťas, bydlet sama a dělat si, co chceš.
Mí rodiče byli vždy strašně takoví v pohodě, a to ve všech oblastech. Hlavně má mamka. Taťkovi občas trochu něco vadilo, ale mamka to vždy nějak udělala a před taťkou to tajila :D
I horory jsem viděla ve věku, kdy bych se na ně dívat asi neměla :D
To je jednoduchý, prostě jste si z Tomb Raider udělaly vlastní verzi Sims a chodily s Larou po domečku :))
No vidíš, na Simíky jsem úplně zapomněla! V prváku na VŠ jsem si je stáhla, protože jsem je nikdy neměla (verze The Sims 4) a docela mě to nebavilo. Simice furt ne a ne otěhotnět, tak jsem si založila novou rodinu, nastavila jim rodinné staty, aby se množili (jo, jsem úchyl), a pak se jim 2x po sobě narodily dvojčata... holky... Ještě že mi tenkrát odešel HDD, jinak bych si asi hodila mašli.
Takže tě nízká životnost komponent zachránila před virtuální laktační psychózou :)
Počet mimin by mě zas tak netrápil. Nejhorší bylo, že to všechno byly holky. Druhá várka dvojčat se konala jen proto, že jsem chtěla kluka, ale další páreček holek už jsem nesnesla já ani noťas.
No a třeba utopit je nešlo? Lepší než poslat si HDD do křemíkového nebe :)
Utopit jsem je jednoduše nestihla. Podle mě ta hra sama o sobě dávala notebooku dost zabrat (hrozně se přehříval) a poslední kapkou bylo, když jsem se natahovala na poličku nad stolem pro něco a spadl mi na něj matčin vánoční kaktus. Zavadila jsem o něj jen lehce, ale vzhledem k tomu, že všechny šlahouny mířily jen jedním směrem (samozřejmě ven z poličky), se vyvrátil a spadnul přímo na místo, kde byl HDD.
Tomb Raider: The Sims :D To by byl dobrý název :D
Jinak ty děti ve 4 myslím nejdou zabít. Ani dospělí. V jednom z předchozích dílů to šlo (nevím, jestli děti, ale dospělí ano). Zabarikádovala jsem uklízečku v místnosti (odmazala jsem jí dveře) a ona neměla, jak se dostat ven. A pak tam hlady umřela a udělal se jí pomníček (sám od sebe se vytvořil).
Jinak jsem úplně normální a vyrovnaný člověk :D
Lařin domeček mě taky bavil! Ten jsem dohrála hned několikrát a hrozně jsem se vztekala v té tělocvičně, když ta pipina furt skákala někam jinam než jsem chtěla :D Sebrat všechny ty slony byla fakt makačka.
No, když čtu a slyším, jak všichni hráli Dooma a podobné "drsné a cool" hry, zatímco já se učila s Gordim a hrála hry pro děti, tak mi je docela smutno :D Kdyby se ty "dobré hry" nějak rozprostřely do těch 20 let, tak bych teďka neměla problém s tím, co začít hrát dřív. Zatracená práce! Těch her je hrozně moc a já už nemám kam je časově narvat. Chtělo by to začít na Steemitu vydělávat pořádné peníze, aby se člověk mohl na všechno vyprdnout a dělat jen to, co ho baví a psát o tom! :D
To by určitě chtělo, ale zatím je Steemit miminko, tak po něm nemůžeme chtít zázraky. Já s hrami sice vyrůstala, ale stejně jsem pořád na některé musela čekat. A i teď si je šetřím, protože vím, že mi zaberou hafo času. Třeba Fallouta. A pak si brousím zuby na nové Far Cry 5 :D Ale to až někdy, časem....
V dětství jsem si říkala, jestli někdy přestanu hrát, ale vypadá to, že do 30, možná tak do 40 nepřestanu :D Možná nepřestanu nikdy :D
Tátovi táhne na 50 a furt něco hraje. Nedávno, když jsem byla u nich na návštěvě, pařil Fallouta, takže to určitě nepřestane. Jen ubude čas :D