To znám, to umím - viděl jsem to na Googlu

Opět se týden s týdnem schází a mě vždy několik dní schází. Tento stav jistě znají všichni, kteří se zabývají jakoukoliv tvůrčí činností. Jaký pak mají všichni činorodí lidé cíl nebo motiv, když jde dnes všechno koupit či objednat?

Jedním z mnoha motivů bude jistě cena dané služby či věci. Pro obsah peněženky je jistě rozdíl mezi objednáním zahradníka a vlastním lopocením se sekačkou. I když, zde by to byla asi otázka jisté prestiže.
Dalším důvodem je vlastní seberealizace. Zkrátka taková neukojitelná chuť si vyrobit, postavit nebo spravit svépomocí. Ještě jeden důvod by se našel. Nejlepší práce, ať už jakéhokoliv druhu, je ta, kterou děláte sami pro sebe. Úvodní post k tématu týdne použil přirovnání k Ferdovi Mravencovi. Ke mě se spíše hodí postavička Brouka Pytlíka. Všechno znám, všechno vím, protože Google mám.

Pixabax - CC0 Creative Commons

Kdo má chlupu, má pr*** v kalupu

Toto rčení jistě znáte. Hlavně ti z vás, kteří mají v opatrovnictví opravdu staré stavení. Je to již opravdu mnoho let, co jsem dostal klíč od staré, na půl kamenné a částečně roubené chaloupky s hospodářskou přístavbou.
Tehdy jsem se nastěhoval v zimě. A byla to nejdrsnější zima, kterou jsem zažil.
Stavení bylo rok až dva neobydlené a vytápěné jen sporadicky o víkendech. Pro kluka, který přišel z města, kde byl zvyklí na teplotu 25°C bez práce, to byl šok. Zde bylo potřeba zatopit a když se zadařilo, byla teplota i 10°C. Ovšem ranní vstávání bylo do teploty lehce přesahující bod mrazu. Tehdy jsem spal ve dvou mikinách a čepici. Dekou jsem si přikrýval hlavu. Tenkrát moje ego bylo větší, než zima. Aspoň jsem měl klid na přemýšlení, jak budou probíhat stavební práce.

Rozpočet omezený, takže bylo jasné, že opravy budou muset probíhat postupně a svépomocí. Z konstrukčního hlediska jsou všechny stavební prvky zachovány, včetně udírny a komínových rozvodů. Pouze výměna střechy probíhala na ohlášku.
O letní dovolené původní střecha lehla. Rozebírání bylo velice adrenalinové. Na každém koutu byli vosí hnízda, takže krom standardního vybavení musel ještě každý mít lahvičku Biolitu. Jakožto vyučený řemeslu tesařskému jsem s pomocí šesti přátel a kolegů z práce posadili střechu novou. Tehdy jsem začal proklínat své počínání (dostavilo se více než velké množství negativních emocí). Chalupa se na šířku rozchází o 30cm. Takže na jedné straně pozednice krovu byla téměř mimo zeď a na druhé straně také, jenomže na druhou stranu. Udělala se zlatá střední cesta. V nynější ložnici, jsme se probourali stropem skrz a celé léto tam byla díra. Nevěřili byste, jak se tam potom dobře spalo. Bylo to jako ve stanu. Při každém poryvu větru fólie šustila a nebylo potřeba větrat.

O další dva roky později přišla na řadu kuchyně. Kuchyňka je to malá, původně černá kuchyně. Zde jsem již musel využít služeb řemeslníka. Tedy elektrikáře. Starý rozvaděč, který již nebyl kompatibilní s dnešními jističi musel ven. Ono od elektriky šlo ven vlastně všechno, včetně elektroměru. Tehdy jsem narazil na první úřednický šiml ve formě plomb elektroměru a revizí. Z větší části právě zařídil zmíněný elektrikář, který později prováděl rozvody i v dalších místnostech.

Opět po dalších dvou letech přišla na řadu ložnice. Potom dlouho nic a až potom zbývající dvě místnosti. Při výkopech podlahy jsem opět zaměstnal známé. Zedničinu jsem si dělal sám. Děda byl zedník, tak jsem ledacos pochytil. Akorát jsem se nenaučil nahazovat stropy. Nevadí. Udělal jsem je palubkové.

Takováto rekonstrukce není zas nic světoborného. Jediný na co jsem pyšný je, že do této doby opravy probíhají bez jediné zapůjčené koruny. Nemusím se zpovídat žádnému úředníkovi, který by přijel na kontrolní inspekci.

Pobyt na chalupě vyžaduje i další improvizační schopnosti, zejména v opravách. Je potřeba si poradit s kapajícím kohoutkem, vypálenou zásuvkou a jinými pitomostmi, které se většinou stanou v sobotu večer a dost kazí nejenom náladu, ale celkový pobyt. Máte dvě možnosti, buď to spravit sami při nejbližší příležitosti, nebo čekat týden nebo dva než přijde nějaký řemeslník. Osobně jsem zvolil první možnost. Místo platbě řemeslníkovi, si radši koupím potřebné nářadí a opravu provedu sám. Pravda, ne vždy se mi to povede na první pokus. Nebojím se rozebrat brzdy u auta, nebojím se otevřít počítač. Výměny baterií či displejů u telefonů dělám v zimě "z nudy" (v létě se času nedostává). Samozřejmě těmto operacím přechází instruktáž z Youtube a podobných, abych věděl kudy tudy do toho. To, že se ještě babrám v Jave, potažmo v Android vývojových prostředích tu již psát nemusím, protože to již všichni ví.

Výměna napájecího konektoru u notebooku

Repase předních brzd u staré Škodovky

Babetta. Moped československé výroby s automatickou převodovkou. Údržba vyžaduje nejenom šikovné ruce, ale i bystrou mysl při hledání závad.

Výměna flex kabelu u kamery

Našlo by se ještě spousta větších, či menších věcí, které jsem zprovoznil. Také by bylo ještě větší množství věcí, které již po mém zásahu nebyli ani složitelné, natož opravitelné. Například mixér. Fotodokumentace těchto věcí není.