Jsem staromódní? Nemyslím si

Každý z nás jsme jiný. Stejně tak i přístup k novým technologiím, které můžeme využít ve svůj prospěch a ulehčení každodenního života. Ne vždy to nové je tak úžasně, jak se může na první pohled zdát. Sebe bych řadil mezi novinkové fajnšmekry. Jakmile je nějaká nová technologie pro mou peněženku dostupná a mám pro ni praktické využití, stávám se jejím vlastníkem. Tedy v případě, když necítím nějaké ALE.

Dnes popovídám o své peněžence a jejím obsahu. V útrobách se nachází i platební (nikoliv kreditní) karta, kterou od jisté doby nepoužívám k běžným platbám v obchodech. Proč? Vždyť je to tak rychlé a moderní.

Pixabay - CC0 Creative Commons

Klientem banky jsem se stal hned při nástupu do prvního zaměstnání. Krom iniciálů a dalších potřebných formalit, vyžadovali také číslo účtu na který mi budou zasílat výplatu. Tehdy jsem dal na radu rodičů a u jedné nejmenované banky jsem si otevřel běžný účet s platební kartou. Byl to báječný život. Tedy tak mi to chvilku připadalo. Mohl jsem si vybrat peníze kdykoliv jsem chtěl, kdykoliv jsem potřeboval. Netrvalo dlouho a narazil jsem na první zádrhel. Týden před výplatním termínem mi bankomat odmítal dát jakékoliv bankovky. Tehdy internetové bankovnictví nebylo. O tom kolik mám na účtě jsem byl informován pouze z výpisu, který chodil měsíčně do schránky. Tehdy jsem si začal vést průběžnou evidenci o stavu účtu a vedu ji do dnes.

Evidenci jsem tehdy vedl v exelovské tabulce. Nevím na jaký popud mne to napadlo, ale sečetl jsem všechny poplatky které jsem bance odevzdal. No odevzdal, to není správné slovo. Které si banka jednoduše vzala. Mohla za to být pěkná zahraniční dovolená. Tehdy mi začínalo docházet, že banka tady není pro mne, pro bezpečnost mých úspor. Ale moje peníze jsou pro banku a ona o nich rozhoduje.

Další příhoda, která se mi tenkrát stala, byla moje platební neschopnost. Jakožto každý mladý, ani já jsem mnoho hotovosti neměl. Proč přece. Mám přece kartu, můžu si vybrat i klidně v půlnoci. To ještě bylo, když jsem dával auto si spravovat do servisu. V pátek odpoledne telefonát, že auto mám hotové, ať si pro něj přijdu. Radost veliká, než jsem dorazil k bankomatu, který byl v tu dobu mimo provoz. Jedu k dalšímu. Tam na obrazovce svítil nápis informující o potřebě servisního zásahu. Musel jsem si půjčit hotovost od rodičů, abych mohl zaplatit opravu. Jestli do dnešní doby si v servisu pořídili platební terminál, nevím. Toto je další střípek toho, abych se vyvaroval bezmezné důvěře k těmto plastikovým kartičkám.

Další věc jsou bankovní poplatky, které mě iritovali a vlastně iritují do dnes. Jistě jste zaznamenali, že již proběhlo několik ročníků o nejabsurdnější poplatek. Nevím v kterém roce to bylo, ale jedním z vítězů byl i poplatek za příchozí platbu. Jen jsem se poťouchle usmíval, že tohle moje banka nemá. Na výpisech opravdu tato položka nebyla. Jen jedna celková s názvem Poplatky. Ze zvědavosti jsem zalistoval do ceníku poplatků a hned na začátku tento poplatek byl. Jen co mi přišla výplata na účet, hned byla o pětikorunu menší. Během dvou měsíců jsem migroval k bance bez poplatků. Ale to neznamená, že jsem tuto instituci začal milovat.

Dalším aspektem placení kartou je psychologie. Pokud platíte kartou, nejste nuceni tolik přemýšlet o ceně zboží, než jako u hotovosti. Prostě jen odpípnete a jdete (pokud vše funguje). U hotovosti sledujete její množství a při placení fyzicky vidíte probíhající platbu. Alespoň u mne to zafungovalo způsobem, že koupi některých zbytečností jsem odložil, nebo dokonce později úplně zavrhl. A navíc tímto ani nepodporuji poplatek za karetní transakce, které musí platit obchodník.

Pokud máte u sebe hotovost, máte nad touto hotovostí kontrolu. Sice vás můžou okrást, ale jen o tu částku, kterou v tu chvíli máte u sebe. Pokud ukradnou i platební kartu a včas ji nezablokujete. Jakože i s kartou ukradnou i mobil s číslem na blokační linku. V tu chvíli má lupič klíč k vašim úsporám. Pravda, sice v obchodě nenakoupí (pokud není PIN napsaný na kartě nebo někde vedle na papírku). Ovšem může bezmezně nakupovat na internetu. K tomu mu stačí jen číslo karty, datum platnosti a cvv kod, který je uveden na druhé straně karty. V takovém případě vaše finance ochrání jedině kroky, které jste provedli dříve. Buď na běžném účtu udržovat jenom provozní hotovost. Ostatní peníze přesouvat na jiný účet, ze kterého nelze čerpat pomocí karty. Případně internetové platby mít zcela zablokované, nebo nastavené jen na symbolické částky. Máte to tak? Já ano.

Další, proč nepoužívám kartu k placení v obchodech je možnost sledování. Podívali jste se někdy do výpisu, co je uvedeno u plateb provedených kartou? Je tam místo a jméno obchodu. V budoucnu by tam klidně mohli být i jednotlivé položky nákupu. Možná ještě další věci se začnou sledovat, ukládat a vyhodnocovat. Jednoho dne, by se klidně mohla stát zkutečnost, že budeme tak hlídání a kontrolováni nějakou autoritou, která bude rozhodovat za nás. Co si můžeme nebo nemůžeme koupit. Zní vám to jako utopie? Kéž by to i tak zůstalo. Jules Verne také psal o podmořských plavidlech a cestě na Měsíc v době, kdy to byla jasná utopie. Dnes zcela běžná věc. Jestli jednou dojde k úplné zrušení hotovosti, tak budeme všichni v ři**.

Poslední dobou jsem četl několik článků o zabezpečení elektronických systémů a pohodlnosti uživatele. Pohodlnost, prozatím, vždy zvítězila. Používáním platební karty zanechávám za sebou elektronickou stopu, kterou může někdo někdy analyzovat. Pro mne nepříjemné, aby někde bylo zaznamenáno kolikrát jsem si kupoval potraviny, kolikrát jsem tankoval benzín a jestli náhodou nevybočuji z nějakého standartu. Že je to nesmysl? Stačí když si najdete co všechno sledují NSA a co lze dokážou vyčíst z pouhých metadat. Historie těchto odposlechů sahá do období 2. sv. války a s rostoucí digitální komunikací rostou i možnosti, co vše lze o vás zjistit. Stejně tomu tak je u vašeho operátora. Musí ukládat informace komu voláte, komu píšete a dokonce i vaší polohu.

Říkáte si, že stejně nemáte co skrývat? To je chválihodné. Představte si, že v tuto chvíli je za vámi někdo, kdo sleduje vaši činnost. Je tam, když teď sedíte u počítače. Je tam, když večeříte v kruhu rodinném. Dokonce tam je i když sedíte na záchodě. Mě to vadí, proto za sebou zavírám.