You are viewing a single comment's thread from:
RE: Bird friend - joy, but worries also
Mně stačí když jdu po ulici a jde proti mně pes (jedno jak velký). To se vždycky musím těsně před kolizí zastavit, protože oni nikdy neví jakým směrem se vyhnout :D
Co se nám ještě stalo je samozřejmě skřípnutí pařátku při zavírání skřínky, ale to jen zabolí a žádné moře krve se nekoná a jednou nám spadl Pipíček za skříňku :D Dělal psí kusy s ibiškem, který na ní stál, já ho chtěla vyhnat a pak se myslím ta kytka převrátila i s Pipíčkem a on zapadl za skříňku. To se mu ale taky nic nestalo a docela jsme se u toho nasmáli (nevím jak Pipíček :D), protože za skříňky padá ledasco, ale papoušci?
To musela být vážně radost s tím zapadnutím za skříň. Pipíčkovi to asi moc vtipné nepřišlo :D
Já mám historek o psech, i jiných zvířatech, ale převážně psech. Když jsem byla na střední, dojížděla jsem do školy vlakem, občas jsem jela s kamarádkou z vedlejší třídy a celou cestu jsme si vždy dokázaly vykládat o našich mazlíčcích :D O ničem jiném jsme ani nemluvily :D Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.... :D
Furt lepší než se bavit jen o škole :D
Zkus nějakou z těch historek oprášit.