Úsměv

Spousta malých dětí vypráví svým tatínkům, když přijdou z práce, co za celý den prožily. Když jsou děti větší, vypráví rodičům, co vše zažily ve škole. S kým se baví, s kým zrovna ne, kdo je potěšil nebo naopak zarmoutil. Později se svěřují se svými radostmi i strastmi svým kamarádům. Když děti dospějí, sdílejí zážitky z celého dne se svými partnery.

Celý svůj život s někým sdílíme. Dělíme se o prožité radostné chvíle a sdílíme i další okamžiky, kdy nám není zrovna do zpěvu. Jen opravdu málo věcí si necháváme jen sami pro sebe.

Fotka od Stefan Keller z Pixabay

Později v životě, až (a pokud) máme děti, dělíme se s nimi o všechny nabyté zkušenosti. Snažíme se jim ulehčit život radami, které i nám v životě pomohly a také se snažíme, aby se poučily z našich chyb a nemusely je opakovat. Vyprávíme jim příhody z našeho dětství, z doby než přišly na svět a chceme jim předat moudra, která jsme poznali za celý svůj dosavadní život.

O své děti se staráme a pečujeme. Toužíme je uchránit životních omylů. Chceme, aby se v životě měly lépe než my sami. A neděláme to jen tak, zadarmo. Od svého narození, někdy už i před ním, nám děti platí samou svou přítomností.

Děti jsou radostí našeho života.

Není dne, kdy by se na vás vaše dítě alespoň jedenkrát neusmálo. Svým úsměvem se snaží, byť třebas nevědomky, prosvětlit každý všední a mnohdy šedivý den. Říká se „jak málo stačí k dětské radosti“. Ale jak málo ve skutečnosti stačí k radosti rodičům? Vidět upatlané dětské tvářičky a jídlo všude po pokoji je něco neskutečného. Jsou ti, kteří sprásknou ruce a lamentují, ale jsou i tací, kteří se rozesmějí a nemohou přestat, jelikož jejich dítěti zrovna chutná a právě proto je ten nepořádek nerozhází. Nebo když přijdete domů a než si stihnete rozvázat tkaničky, zjeví se ve dveřích onen malý svišť s úsměvem od ucha k uchu a běží vás obejmout. A to jen proto, že vás rád vidí.

Ano, můžete navrhnout, že s dětmi je i spoustu starostí. To jistě je, to nebudu popírat. S malými dětmi jsou starosti menší a čím jsou děti větší, rostou i starosti s nimi.

Jak jim pomoci od nadýmání? Jak jim ulevit od bolesti zubů? Jak je uchránit před chřipkou? Co zase přinesou za poznámku či špatnou známku ze školy? Jakými se obklopují kamarády? Vyberou si správnou střední nebo vysokou školu? Koho mi to zase přivedou domů? Koho si to zase chtějí vzít? Kolik vnoučat mi sem chtějí ještě na prázdniny vnutit? Šoupnou mě do domova důchodců už příští měsíc? Že oni mě nechají zpopelnit a ještě bez obřadu?

Ale bez menších i větších starostí by nás ty radosti brzy omrzely, nevážili bychom si jich a možná bychom si jich ani nevšimli. Radosti i starosti dohromady tvoří život. Život totiž není šedivý, ani černobílý, život je pestrobarevný a to díky všemu co přináší.

#TemaTydne

Možná to z mého příspěvku patrné je a možná není, ale tématy následujících dvou týdnů (tedy až do neděle 4. 8.) budou radost a život. Obojí se dá pojmout různě a do každého z nich se dá zakomponovat prakticky cokoli. Snad tedy bude příspěvků s tímto tagem mnohonásobně více než tomu bylo posledních pár týdnů.

A byl bych rád, kdyby další téma mohla vybrat @zenuska, která se nedávno ozvala, také po delší odmlce.

Směle steemujte!