Národní hrdost, tak trochu jinak

"Prosíme Čechy, aby nekradli!" "Zboží není zdarma, platí se uvnitř v obchodě."
Mnozí z nás si jistě ještě pamatujeme dobu, kdy za hranicemi, zvláště v Rakousku, před obchůdky a krámky stály cedule s těmito nebo podobnými nápisy v češtině. Proč? Protože po roce "89", když se otevřely hranice, spoustu Čechů začalo vyjíždět do ciziny a nějak jim nedošlo, že v civilizaci se za zboží platí. Trvalo dlouhá léta, než obchodníkům v okolních zemích přestala čeština způsobovat žaludeční vředy a než Češi ztratili nálepku zlodějů a buranů.

Je pravda, že cizinci, žijící dlouhodoběji za hranicemi své domoviny, bývají domácím trnem v oku. Stačí se podívat, jak se pohlíží na Poláky ve Velké Británii, Rumuny a Ukrajince u nás, etc. Myslím si, že je to způsobeno tím, že na domácím dvorku se mnoho lidí chová zcela jinak, než za humny. Pokud budu krást a chytí mě, doma z toho bude strašlivá ostuda na několik let. Rodina se ode mne odvrátí a známí se mi budou vyhýbat. Ale tam kde mě nikdo nezná, tam mi přeci nehrozí ostuda, ztratím se v davu, nebo se přesunu o pár měst dále.

Nedělám si iluze o tom, že každému Čechu záleží na tom, jak se na nás nahlíží v zahraničí. Ale myslel jsem, že dávno pominuly doby, kdy se cizinci museli obávat o svůj majetek, když někdo promluvil česky. Není tomu však tak.

Včera jsem vyslechl jeden rozhovor. Běžně cizí rozhovory neposlouchám, ale na daném místě jsem musel v onu chvíli zůstat a onen rozhovor se opravdu nedal přeslechnout. Uši jsem si v tu chvíli také zacpat nemohl. Jeden muž sděloval druhému zážitek z dovolené (právě v Rakousku). Aby ušetřili, a to dosti výrazně, využili nabídky soukromého ubytování, namísto hotelu či pensionu. Ubytování bylo čisté, prostorné, poskytovalo pohodlí a vyžití, skýtalo dokonce báječný výhled na hory a klidnou zahradu i s grilem a posezením. I když byl onen dotyčný s ubytováním spokojen, cena se mu zdála nejspíše i tak vysoká (ač byla pětinová oproti ceně v hotelu). A tak se rozhodli s poskytovatelem ubytování vyběhnout (užito bylo jiné slovo, ale opakovat ho zde nebudu). Zapomněl totiž na to, že jim tam nechává celkem drahou hifi soupravu, kterou si dotyčný odvezl domů.

Takovéto chování mě dokáže rozpálit doběla, u Čechů zvláště, ale nejen u těch. Myslím si, že kdyby se každý choval tak, aby se za sebe nemusel stydět, žilo by se nám všem mnohem lépe. A přitom by stačilo, kdybychom se řídili starým dobrým heslem "nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě".

Existují lidé, kteří se stydí za svůj původ a je jim to jinými vyčítáno. V tomto případě to však dokáži pochopit. Řekl bych, že dokud se nezačneme starat o to, aby se našemu národu nepřidávaly hanlivé nálepky. Do té doby budou existovat Češi, kteří se za své "češství" budou stydět.