Chlapy, nemám čas!

Poslední dobou se mi email plní pracovními povinostmi, a nejen těmi. Ve svém diáři nemám žádné volné datumy na měsíc dopředu. Včera sem jse naposledy odreagoval a odfrknul si, hold, to budu muset zvládnout. Uvažuji nad přijmutím nějakého opatření, které my vytvoří více volného času.

Už mně totiž nebaví, odpovídat chlapům, že s nimi nemohu na pivo, protože musím pracovat. Asi by jsme v práci potřebovali nějakou nadstandartní posilu, která zvládne práci za víc lidí. Sám bych mněl sice jeden typ, ale je to známý mé tchýně. Proto se my do toho jít nechce. Co kdyby mně štval stejně jako ona.
Možná to máte stejně jako já a moje tchýně není žádná vyjímka. Nedávno sme byli v restauraci na večeři. Dal sem jsi řízek s hranolkami a ona my zbytek večera nedala pokoj s tím, že budu mít vysoký cholesterol a brzo umřu. Asi to zase četla v nějakém enviromentálním časopise. Kdyby jsme se v práci zabývali takovými hloupostmi, nedělali bysme nic jiného.

Doma to ale není o nic lepší. Včera sem třeba zapoměl manželce opravit žehlící prkno a byl z toho monolog na dvě hodiny. Nechtěla mi prostě rozumnět a vžít se do mé situace. V práci mi chodí email za emailem, nadřízení mně mučí termínama, ona po mě pořád něco chce, že nemám čas ani shlédnout nějaký ten film nebo fotbalový zápas. A pak se nemám cítit jako mezi dvouma mlýnskýma kamenama a nervozitou si okusovat nechty. Navíc už je to nějaký čas, co si moje libydo přišlo na své. Asi si budu muset zajít do posilovny na nějaký krátký tréning a vybýt se. Teda pokud my ta ženská zas nebude říkat: "Přihlašte se do našeho věrnostního programu". To nesnáším.

Aby jste mně neosočili z toho že sem grafoman a ještě někdy ode mně něco četli, rozloučím se. Tak tedy.
Nashledanou!

PS: Pokud někdo nenašel v textu žádnou pravopisnou chybu, pak se mu hluboce omlouvám. :)