vážka vol.4

Já jsem upozorňovala, že to teď budu posílat neustále dokola, dokud to nebude hotové:) Za dnešek je dodělaná druhá vrstva pozadí a vyjemněné velké puntíky.
Musím říct, že ty velké "kuličky" jsou mnohem horší než ty maličkaté. Taky jsem si uvědomila, že je tahle technika pro mě stejně zajímavá a napínavá jako skládání puzzle.)
Ty jsem měla od malička hrozivě moc ráda, čím víc dílků a čím méně barev a jasných obrysů tím lepší. Vlastně by mi nevadilo ani jednobarevné puuzle.
Úžasný pocit vysypat ty dílky na koberec a skládat "obraz".
Má to systém a není problém to poskládat ani "spodkem nahoru", je to nějaká potřeba skládání či čo.
S chaosu vytvořit systém když to přefouknu. Náramně uspokojující činnost. Chci tím říct, že toto je jak puzzle, jen ty dílky vytvářím a vrstvím. Teď už je to jen zábava, nejhorší je začít. Je to jak třídit jednotlivé dílky, i když někdy se ani třídit nechce a jen se prohrabává.)
A stále je to hotovo jen z menší poloviny, protože si tam neustále vymýšlím nové a nové věci.)
Krom toho jsem dneska" krokovala" a snažila se číst (momentálně mám rozečtenu Iluzi paměti od Julie Shaw a Iracionální čisla od Henryho Parkera Manninga z roku 1906, ale je jen v elektronické podobě, což mě docela mrzí, hrozně nerada čtu na čtečce, nebo tabletu), ať nejsem zasekaná jen nad obrazem, protože je blbé, když se člověk zasekne na dlouho a zapomíná pít, jíst a hýbat se.

zatím mám toto a jsem poměrně spokojená, ale stále se to dá pokaz.

detail na větší "kuličky"

a s trošku jiného úhlu...