Jak zlepšit svůj psaný projev včetně jeho obsahu pro autory (fantasy) epiky

in #cesky5 years ago (edited)

*úpravy 8.2.2019 - přidána poznámka k zájménům, přidán podnadpis o zájménech a trpných rodech, řada formulací vylepšena

Většina začínající autorů opakuje ve své první práci (popř. jejím rozsáhlejším konceptu) chyby, které ztěžují čtenáři pochopení informací a snižují celkový umělecký dojem. Sám pracuji na rozsáhlejším díle a rád bych se podělil o tipy do začátku i o dobré informační zdroje. Také se budu věnovat logice a originalitě ve fantasy, kde už budu více subjektivní; Cílém článku je, aby mohl fungovat jako odrazový můstek pro začátečníka, který se někde zasekl a neví jak dál. Nejsem profesionál.

Výhodou pro jakéhokoliv autora je mít beta-readera. Beta-reader, tedy čtenář, který se s dílem seznamuje už ve fázi konceptu a pisateli radí, kontroluje jej, může být jakýkoliv známý autora, který se nebojí kritizovat.

Zbytečná a škodlivá slova

Pokud věta začíná některým ze slov, jako je náhle či překvapivě, na čtenáře následující text náhle ani překvapivě působit nejspíše nebude. Text nemusí být nutně svižný, ale každé slovo by mu mělo zvyšovat jeho hodnotu. Proto lze například pak, poté, odstranit. Když se v knížce dodržuje časová posloupnost, čtenář ví, že děj v druhé větě bude probíhat po ději ve větě první.
Já osobně jsem frekventovaně používal například příslovec . Při opravování hotových částí jsem jej všude pomazal. Byl tam úplně zbytečně.
Upozorňuji, že se jedná o doporučení platná v mnoha případech, nikoliv vždy. Sám tato slova pouze omezuji.

Přímá řeč

Když jsme ve slohu dělali vypravování, učitelka pokaždé požadovala alespoň jednu přímou řeč. Odliší vypravování od strohého popisu příběhu, což se hodí u maturity. Text patřičně oživí. Někdy je dokonce i šikovným řešením, jak čtenáři vyložit děj.
Za účelem zachování realističnosti příběhu platí, že by si autor měl každou scénu představit. Konverzace jsou možná vyjímkou, protože knižní dialogy těm skutečným nemusí odpovídat. Důležité je, aby příběh hnaly vpřed.
Jeden z mých zdrojů o psaní prohlásil, že přikývnout je to nejnudnější, co postava může udělat; Mnohdy lze přemýšlet o zajímavějším vyjádřením souhlasu, verbálním i neverbálním. Hodí se znát alespoň základy gestikulace a neverbálního vyjadřování.
Mám pocit, že se občas zapomíná na polopřímou řeč, která lze rovněž perfektně využít a má svoji nezaměnitelnou "chuť": Ne, nemusí se bát; Pozor: když postava mluví k sobě, nepíší se uvozovky.

Nudná slova, opakování slov, zájména

Doporučil bych dbát zvýšené opatrnosti se slovy: vidět, myslet, pamatovat, slyšet, všimnout si, uvědomit si ap. Nemělo jich být moc. Často je lze zaměnit za něco originálnějšího.
Jedno pravidlo platí obecně. Opakování slov. Pokud se stejná slova vyskytují pořád dokola, začínají čtenáře nudit. Nejčastěji tento problém vzniká se slovem být. Vyjímkou z tohoto pravidla tvoří termíny a do jisté míry i slova uvozující přímou řeč. Uvozovky je "zneviditelní"
Speciální pozor patří zájménům. I když se použijí různá zájména, jejich nadbytek bude stále poukazovat na slabou slovní zásobu autora.

Pro kratší práce doporučuji aplikaci http://cs.wordcounter360.com/

Emoce

Absence emocí může jinak zajímavý příběh udělat opravdu suchým. Myslím, že tento problém budou mít spíše autoři mužského pohlaví. Ženy to s nimi budou možná naopak přehánět; Každé dílo může věnovat různou pozornost emocím. Vhodnou míru si promyslí pisatel sám, pomůžou beta-readeři.

Termíny

Slova jako arbalest, direkt, výpad, krunýř, falanga souvisí s bojem a zkušenější čtenář je asi bude znát. Jestliže se jedná o běžnou zábavní literaturu, odborný čtenář není cílovou skupinou, proto je radno termíny před používáním jednou, nebo vícekrát vysvětlit. Platí to i o slovních spojeních jako "vozová hradba" Někdo si dějepis nepamatuje, a když přijde na překlady, ať už s tím udělá překladatel cokoliv, zahraniční čtenář nebude s to pochopit, oč se jedná a bude vysvětlení stejně nutné dodat.

Trpný rod a délka slov

Kdysi jsem si psal web. Nainstaloval jsem si tam plugin, který mně přímo do editoru vložil počítadlo slov. Web byl v angličtině, což je jazyk s pro roboty lépe srozumitelnou gramatikou. Počítadlo bylo takové chytlavé, že mně vypisovalo odhad, pro koho by můj text byl srozumitelný (professor, široká veřejnost, vysokoškolský student). Velký výskyt trpných rodů snižuje srozumitelnost, velký výskyt dlouhých složitých slov také snižuje srozumitelnost i čtivost. Pokud je text cílený dětem, nebo je oddechovou literaturou, je lepší využít více kratších slov a omezit trpné rody. Platí to i v češtině.

Zdroje

Mnoho informací lze dnes najít na internetu. Zde jsou zdroje, které používám a doporučuji (Youtube kanály spisovatelů). V angličtině, ale to by budoucím spisovatelům nemělo vadit.

Vivien Reis
Shaelin Writes
Ellen Brock

Logika a návaznost ve fantastické literatuře a filmech

Laser nemá zpětný ráz!

V řadě filmů vídám, jak voják vystřelí z laseru a silný zpětný ráz ho rozklepe. Nevím, zda je možné vymyslet nějakou fyzikální teorii, která by to ospravedlňovala. Baterka, podle mých informací, z ruky po zapnutí nevyletí.
Pokud se ve vědeckofantastické knize objevuje nějaké temné impérium s armádou elitních vojáků, pozdává se mně velmi hloupé, když jedinou slabinou oněch elitních vojáků je totální neschopnost zasáhnout cíl (Star Wars, Divergent). Přesnost je jedním z hlavních směrů, v kterých se zbraně zdokonalují od nepaměti. Už středověcí lukostřelci i střelci z kuše (někdy nesprávně nazývaní "kušištníci", lépe kušiníci, nebo kušníci, zatím není oficiálně uznaný žádný jednoslovný výraz) byli velmi přesní.
Princezna zavřená od dětství v cele, nově osvobozená a oblečená do plátové zbroje jedoucí dobývat hrad od svého věznitele, nedovede sprintovat do schodů (Sněhurka a lovec) v těžké plátové zbroji se štítem. Rytířské brnění samotné mohlo vážit až 50 kilogramů. K tomu je třeba připočítat štít, který určitě při útoku nikdo nedával za záda, aby zvýšil rychlost útočící paže. Mohl vážit dobrých 10 kilogramů i víc, výpad (prudký útok) byt to zpomalilo.
Když už jsme u rytířů, bitvy neprobíhaly tak, že se proti sobě obě strany rozběhly. Všechno bylo pečlivě plánované a před bojem docházelo k nekonečnému množství šarvátek a taktických manévrů. Silnější armáda musela bitvu vynutit, velice zřídka se někdo pouští do předem prohraného boje. Slabší armáda se při takovém přepadení leckdy přímo vzdala.
Tyto nedokonalosti jsou mnohem zřetelnější ve filmech, kde dělají scény akčnějšími. Do knihy nepasují.

Tolkienovy rasy

Dnes už je náročné být originální. I Rowlingovou (autorku Harryho Pottera) kdosi zkoušel žalovat za plagiátorství. V případě Hladových her (Hunger Games) japonské fanoušky zaskočila podobnost s jejich Battle Royale. Na originalitu by se mělo myslet už od začátku a zkusit ve svém díle experimentovat. Například nahradit následující rasy něčím novým: vysocí elfové, lesní elfové, krvaví elfové, temní elfové, modří elfové, magičtí elfové, další elfové a jakýkoliv jiní elfové.
Strašně se mně líbí rasa Dust Lords ve hře Endless Legends. Je to dávná civilizace, která se zaklela do brnění, aby přežila katastrofu. Musí konzumovat magický prášek, případně jej vysávat z ras jiných (prášek je substancí běžně užívanou v obchodě, ve výzkumu i jinde ve světě Endless Legends). Je krásným důkazem, že všechny rasy ještě vymyšleny nebyly.

Magie

Co se týká magie, existují různé způsoby, jak ji implementovat. To je důležité promyslet. Populární rozdělení magických systémů je na takzvané "hard magic" a "soft magic".
Hard (tvrdý) magický systém má pro kouzla důkladně promyšlená pravidla. Postavy mohou používat jen zaklínadla, která se předem naučily. Za lepší kouzla často musí něčím zaplatit - krev, vlastní životní energie, těžko dostupné byliny, speciální směs kovů vážící magickou energii... Mohou potřebovat hůlku. Zkrátka si nemohou čáry vymýšlet a provádět každý večer. Tento systém má výhodu v tom, že čtenář ví přesně, co od čarodějů čekat. Magie se stává předvídatelnou a čtenář se nikdy nebude cítit "okraden o záppletku", když se k jejímu rozuzlení použije kouzlo.
Soft (měkká) magie je pravým opakem. Čím více se systém přibližuje soft magii, tím méně jakýchkoliv omezení má a lze ji hůř a hůř systematizovat.

Příliš mnoho detailů

Týká se to hlavně bojových scén. Většina čtenářů bude veselejší, když jim autor ponechá prostor pro představivost. Čtenář si zvládne souboj představit a nemusí vědět každý detail. Doporučuji u delších soubojů například vytáhnout přirovnání - vypadalo to, jakoby spolu tančily dva stíny za symfonické melodie tříštících se čepelí.

Další oblastí často postiženou nadbytkem detailů jsou popisy prostředí. Mohou posunovat příběh kupředu, vytvářet patřičnou atmosféru a je na autorovi i jeho beta-readerech, aby společně posoudili, jak dlouhý popis bude pro čtenáře zajímavý. Já dlouhé popisy rád nemám.

Zdroje

Just Write
Terrible Writing Advice

Sort:  

Rady v článku zazněly moudré. Takže spíše shrnu, co se jeví mně jako důležité, pominu-li obsahovou stránku.
Číst si po sobě a dát přečíst i dvěma osobám, dbát na pravopis a nechat si udělat korekturu.
Nepoužívat rozvitá souvětí, pokud to není uměleckým záměrem.
Pečlivě pracovat s překlady. Líbila se mi Hlava XXII přeložená Jiřím Žantovským, ale jedna nepodařená parafráze Villona mi celkový dojem z knihy pokazila.
Projdi si ještě jednou článek, nějaké chybky jsem v něm našel (zejména zájmena).

Zajímá mně, jestli máte nějaké svoje rady, které by jste doplnili.

Dobrá rada nad zlato ;-). Problém je v tom, že radami se málokdo řídí. Když se zpětně podívám na své příběhy a srovnám je s tvými radami, tak píšu úplně špatně ;-)

Je na každém autorovi, ať zváží, co je pro něj užitečné. Pro mě řada návodů dostupných na internetu byla velikým přínosem; Možná jsi jiný talent, ale také píšeš kratičké příběhy, v kterých lze zkoušet i jiné obraty ;)

Doposud jsem vytahoval z paměti, co nás učili ve škole. Je fakt, že základku jsem opustil před 40-ti lety ;-)

Pokud někdo přeložil "Dust Lords" jako "Prachoví rytíři", měl by pověsit překladatelské řemeslo na hřebík. Do klasické fantasy by bez problémů zapadlo věrnější "Páni prachu", případně podle příběhu nějaký jednoslovný novotvar. Prachupíři, Prachopáni, Prachožravci, mnohem volnější překlady Zaprášení, Prašivci... Bratři Medkové nebo Jan Kantůrek by mohli vyprávět. I když už bohužel dva z nich nemohou.

Naštěstí jsou překladatelé profíci a pokud je autor živ, konzultují s ním. Takže se nemusíš bát, že se z vozové hradby stane opevnění vystavené z nabouraných Oktávek. To bys musel napsat nějakou hodně velkou zapeklitost, třeba z lingvistického hlediska nesmyslný výraz, abys svého překladatele zaskočil. Řekněme kušištník. Asi by pak chtěl vědět, proč jsi nepoužil pro češtinu přirozený způsob tvorby slov a dotyčného nenazval kušníkem. A určitě by ho zaskočilo, proč používáš jméno čaroděje z Neckářovy písničky s malým písmenem a navíc pravděpodobně jako synonymum pro slovo čaroděj. Ostatně, mně to hlava taky nebere.

A když jsme u těch překladatelů, říká se mezi nimi, že brnění můžeš mít třeba po úderu do brňavky, ale ne na sobě. Z nějakého důvodu však tohle slovo poslední dobou lidé bez jazykového citu používají způsobem, ze kterého brní oči či uši. Že nazve zbroj brněním průvodce-brigádník někde na hradě bych ještě odpustil, ale ve vážně míněné knize? Br!

Původně jsem vlastně nechtěl komentovat styl, obsah a nedej bože gramatiku, protože jde přece jen o soutěžní příspěvek. Ale stejně by mě zajímalo, jestli jsou to Tolkienovi rasi nebo Tolkienovy rasy? Protože dnes už by asi bylo vhodnější napsat Tolkienovi rasové...

Že nazve zbroj brněním průvodce-brigádník někde na hradě bych ještě odpustil, ale ve vážně míněné knize?

Za předčasnou kritiku děkuju, ale tady nesouhlasím. Široká veřejnost, cílová skupina, považuje brnění za synonymum ke zbroji. Mohlo by to být špatně v encyklopedii, kronice, učebnici ap., ale ve fantasy nutně ne.

Řekněme kušištník. Asi by pak chtěl vědět, proč jsi nepoužil pro češtinu přirozený způsob tvorby slov a dotyčného nenazval kušníkem.

Nejsem autorem tvaru. Setkal jsem se s ním nejednou na internetu. U mě se vyskytují střelci z kuše, podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR (k 2013) neexistuje ustálený jednoslovný výraz pro střelce z kuše:

Kušař je ten, který kuše vyrábí. Jinak ohledně kušníka - kušník je zatím nejčastěji používané označení pro střelce z kuše, ale vhodnější je kušiník (kdy je vloženo vkladné i pro lepší výslovnost). Jako příklad mi uvedla, že žena střílející z kuše se nazývá kušinice (ne kušnice).
(http://oroniel15.blog.cz/1306/jak-se-nazyva-vojak-s-kusi-odpoved-je-nejista)

Změnil jsem "vtipně nazývaní" na "nesprávně".

Ano, protože kušník i kušiník jsou přirozeně vytvořené výrazy. Kušištník nikoli. Střelec z kuše je pak naprosto korektní běžně užívaný výraz, není důvod se mu vyhýbat. A když už dotyčného uvedeš jako střelce z kuše, můžeš nadále využívat jednoslovný pojem střelec.

Že čtenáři neví, o čem čtou, je trošku smutné. Nicméně právem autora je pochopitelně onu nevědomost podporovat, považuje-li to za nutné. Brnění zkrátka může být nanejvýš kroužková zbroj. A i tam bych se raději slovu brnění vyhnul. S informací nakládej dle svého.

Coin Marketplace

STEEM 0.28
TRX 0.13
JST 0.033
BTC 62873.38
ETH 3037.14
USDT 1.00
SBD 3.63