Jak se ježek dostal na krtčí svatbu.

Opět reaguji na něčí článek ;-). Když už @jjprac delegoval ježka za oddávajícího, uvolil jsem se k tomu něco napsat ;-).

Cupital si po lese a hledal něco k snědku. Ještě, že trochu zapršelo. Pod listím a jehličím se konečně daly najít nějaké larvy. Na jednom místě, kousek od paloučku našel, co hledal. Ponořil čumáček do mechu, pomohl si předními tlapkami, aby se dostal hlouběji. Pochutnával si na larvách, které se právě vylíhly. Byl svou činností tak pohlcen, že si ani nevšiml zajíce, který poskakoval po paloučku a evidentně někoho hledal. Zajíc přihopkal až k němu a trochu neurvale do něj strčil. Okamžitě se stočil do klubíčka a dělal, že je kopička chrastí. Zajíce to však nezmátlo. Ještě jednou do něj strčil a zvolal.
„Ježku! Přestaň si hrát na neživou kuličku a začni mě vnímat.“
Na tohle musel reagovat. Se zajícem se znal a tak se rozbalil a pustil se s ním do řeči.
„Copak hoří? Ani mne nenecháš v klidu pojíst.“
„Nehoří. Je to vážnější. Krteček si našel přítulku a hodlá se nám oženit. Potřebujeme někoho, kdo pronese svatební řeč a těm dvěma to oficiálně potvrdí.“
„Aha. Tak krteček už není sám? To je dobře. Když ho jeden potkal, vypadal jak ta jeho největší hromádka, ale plná neštěstí. A na kdy to plánují?“
„Co nejdříve. Léto pomalu končí a tak chtějí co nejrychleji, než přijdou první mrazíky, začít budovat společný domov.“
„Dobrá tedy. Od jídla si mne vyrušil, tak můžeme jít.“
„Ještě doběhnu pro myšku, bude druhý svědek.“
„Tak já se pomalu přesunu na palouček. Pár metrů odsud je takový malý pařez. Je pěkně ve stínu, takže ty dva nebude bolet hlava od přílišného světla a slunce.“
Zajíc odhopkal pro myšku a ježek se rozšafným krokem vydal na místo domluveného setkání. Když dorazil na místo, byly u pařezu dvě čerstvé krtčí hromádky a na nich seděli krteček a krtčinka. Byla opravdu krásná. Škoda, že ji krteček pořádně neviděl. Jistě ale přesně věděl, co dělá. Ježek se vyškrábal na pařez a v klidu očekával zajíce se žabkou. Netrvalo dlouho a oba dva přihopkaly od krmelce, kde myška přebývala.
„Jsme všichni?“, zeptal se ježek.
„Ano“, odpověděl zajíc.
„ Dobrá. Můžeme začít.“
Ježek se napřímil, jak nejlépe dovedl, aby si všechny prohlédl. Trochu si odprskl a začal.
"Krtečku, bereš si zde přítomnou krtičku a budeš ji milovat dokud vás člověk a příroda nerozdělí?"
"ANO!"
"Krtičko, bereš si zde přítomného krtečka a budeš ho milovat dokud vás člověk a příroda nerozdělí?"
"ANO!"
"Tímto vás prohlašuji za nejšťastnější krtčí pár v našem lese."
V tom zahřmělo a z oblohy začaly padat kapky deště. „Vida, prší vám štěstí“, usmál se ježek.

A jak to bylo dál? To by mohla povyprávět čerstvá krtčí nevěsta ;-).