Krtčí story na pokračování

Na jedné lesní loučce žil malý Krteček. Provrtával skrz naskrz hlínu, lovil žížaly a nejrůznější hmyzí larvy. Byl celkem spokojený. Nikdo ho v lese nerušil, žádný člověk mu neničil jeho chodbičky a krtince.

Jediné, co mu chybělo ke štěstí, byla Ona. Ano, náš Krteček byl sám. Nebyl nikdo, kdo by mu čistil jeho hebký kožíšek a sdílel s ním jeho spokojený život.
Krteček to tak nějak tušil. Věděl, že by neměl být sám. Ale nedařilo se mu dlouho najít tu pravou krtčí slečnu, která by se mohla stát paní Krtečkovou.

Až jednoho krásného rána se to mělo všechno změnit. Krteček vylezl takhle na svůj největší krtinec, aby nastavil svůj čumáček vycházejícímu slunci. Byl to jeho rituál, který dělal každé ráno.
Když v v tom náhle uviděl ji. No, uviděl, vlastně ani pořádně neviděl, v podzemí to nepotřeboval, tak jen ucítil lehké zašimrání na zádech. Cosi se ho dotklo. Ne cosi, kdosi.
Byla to ona. Krteček to věděl. Krásná krtčí slečna. Krteček vypískl překvapením a zalil ho pocit štěstí. To je ta pravá. Věděl to od prvního zašimrání.
Krteček zahořel láskou. A co bylo hlavní, krtčí slečna jménem Jarmilka mu jí opětovala!
Krteček byl v sedmém krtčím nebi. Vystrojili si s Jarmilkou tu nejlepší svatbu na mýtině.

obr. tn.cz

Naše krtčí story pokračuje. Kdo jí píše? No přece vy všichni! Pokračovat můžete v komentářích a uvidíme, co všechno naši kamarádi spolu zažijí!
Jen do toho, milí přátelé!