Dobrý mír a špatný mír

Tak nějak "odevždycky" na světě existují války. Málokdy se válce podaří nepřítele vyhubit tak, aby ani nebylo s kým uzavřít mír... Proto války zpravidla končí nějakou mírovou smlouvou.

Některé dohody/smlouvy jsou špatné. To znamená, že pro jednu ze stran jsou akceptovatelné jen pod diktátem okolností. Mír je pak tak tíživý, že poražený považuje válku za méně bolestné řešení. Jakmile okolnosti pominou, přestane dotčená strana smlouvu dodržovat. Vypoví ji, nebo začne rovnou válku bez vypovězení.

Jiné dohody jsou dobré. Obě strany si říkají, že sice nedostaly všechno co chtěly, ale mohlo to dopadnout hůř. Obě jsou tak nějak přibližně stejně nespokojené jako spokojené. Mír je oběma stranami vnímán jako řešení lepší, než by bylo obnovení války.

Westfálský mír, který ukončil Třicetiletou válku. To byl mír dobrý. Obě strany uznaly, že nemají na to, aby zvítězily. Tak se určily hranice, kde zrovna stála vojska. Mír vydržel ve většině Evropy přes 40 let. (Nepočítám války s Turky.)

Ale je možno uzavřít dobrý mír s úplně poraženým nepřítelem? Ano. Vídeňský mír 1814-1815, který ukončil Napoleonské války. To bylo mistrovské dílo Metternichovo. Francie byla na kolenou. Ale Metternich věc pojal tak, že poražený je Napoleon, ne Francie. Nezadupal ji do země, neponížil, neožebračil... Velmoci pak vytvořily Svatou alianci, která garantovala mír v Evropě na 40 let.

Mír s mocnostmi Osy a jejich satelity po 2.světové válce byl také dobrý.

Vysloveně katastrofální mír byl Pařížský po I.světové válce. (Spíš se mu říká Versailleský. Ale ve Versailles se jednalo jen s Německem. S dalšími poraženými se jednalo v jiných zámcích kolem Paříže.) Německo (a další) byly tak nespravedlivě zdeptáni, že bylo jen otázkou času, kdy vypukne válka znovu. Což se stalo za 20 let.

Zvláštní je, že jeden člověk dokázal uzavřít mír skvělý i katastrofální. Otto von Bismarck. Z poraženého Rakouska (1866) si dokázal udělat spojence (1879). Zato Francii poražené v roce 1870 nadiktoval takový mír, že cesta k I.světové válce byla otevřená...

A proč o těch dávných reáliích píšu? Mně to nějak schází. Ty míry. Války, války ty v Evropě máme. Nebo takové "skoroválky" na Kypru, na Ukrajině, v Bosně, de facto v Podněstří, na Kavkaze... Ale tak nějak nevím, kdo v nich bojuje, proč, za co. A pokud se zrovna nebojuje, tak ani nevím, jak ta válka dopadla. Uzavírala se nějaká mírová smlouva?

Někam vstoupila mezinárodní vojska a oddělila válčící strany. Kypr, Bosna, Kosovo... To tam ty síly budou na věčné časy? Co se stane, kdyby odešly? Už se mezi sebou nepřátelé nějak dohodli? Srbsko s Chorvatskem snad ano... Jinak nevím. Mezi Ruskem a Ukrajinou panuje, tuším, hluboký, oficiální mír...

A ty ostatní konflikty, to je pro mě ještě zapeklitější. Pohybuji se pořád jenom po Evropě.

V Jižní Americe prohrála Bolívie od svého vzniku asi 20 válek. V Africe konflikty asi úplně nechápou ani jejich účastníci.

V Asii je víceméně klid... Pokud nebudeme brát v úvahu pohraniční spory dvou jaderných velmocí, Pákistánu a Indie, trochu napětí na korejsko-korejské hranici a tak... Ostatně Izrael je také v Asii.

Občanské války, etnické čistky a podobné věci nezahrnuji vůbec.

Přijde mi ta minulá doba taková nějaká uspořádanější, logičtější. Konflikt - válka - mír - nová válka.

Dneska nevím, jestli vlastně žiju v míru, nebo ve válce. Ale přece se mi žije celkem dobře. No, jen aby to vydrželo. Historická zkušenost s takhle dlouhým mírem jaksi není...
​