Učitelé a učitelky

S novým tématem týdne se opět vracím do dětských a hlavně školních let. Především učitelek jsem zažila samozřejmě více. Nemohu zapomenout na učitelku, kterou jsme měli od první do čtvrté třídy. Byla velmi přísná a museli jsme sedět rovně, jinak nás dloubala do zad.
Zkrátka na tuto paní učilku jsem téměř a ráda zapoměla. Zato další paní učitelka, která byla naší třídní celých pět let. Brala nás na výlety. Tedy lépe řečeno, zařídila nám třeba víkendový pobyt někde na chatě a podnikali jsme různé výlety. Nebo jsme celá třída kempovali ve stanech a mám na tyto výlety moc hezké vzpomínky.

Když jsme zmínila přechod z prvního stupně ZŠ na druhý, změnily se nám (přibyly) nové předměty a měli jsme nové učitele. Dodnes si pamatuji moment, který mi utkvěl a ovlivnil mě. Měli jsme první hodinu dějepisu. Do třídy vešla paní učitelka středního věku. Vystupovala seriózně a kultivovaně i přirozeně. Sedla si na roh první lavice a začala vyprávět. Teprve později udělala zápis na tabuli. Netvrdím, že mě třeba pravěk nějak zvlášt zajímal, ale styl vyprávění o dějinách mě dostal. Vím, že na tom, že jsem si tehdy dějepis oblíbila, měla velkou zásluhu právě tato paní učitelka.
Bohužel jsem si její výuku užila pouze jeden rok. Další rok onemocněla a my měli suplování. Paní učitelka onemocněla a později zemřela na rakovinu. Nikdy jsem však na svou první hodinu dějepisu nezapoměla..

Na střední jsem zase zažila milého staršího pana učitele kterého jsme měli na společenské vědy. Díky měmu jsem i nakonec maturovala z volitelného předmětu "základy právní nauky". Pan učitel byl PhDr. a měli jsme ho rádi. I když.. Měl jeden zlozvyk a za ten jsme ho už tolik nemilovali. Když nám totiž diktoval zápis, pohrožil se do svých myšlenek a jel. Diktoval tak rychle, jak ho myšlenky napadaly a my potom nestíhali. Několikrát jsme požádali, aby diktoval pomaleji, ale za 10minut bylo vše při starém :D

Co říci závěrem? Když se zamyslím, tak setkání s učiteli, bylo velmi poučné. Někteří mi byli v něčem vzorem, příkladem, či inspirací. Někteří zase ukázkou toho, jak některé věci nedělat. Myslím tedy hlavně v přístupu k nám a k tomu, jak nás něco naučit. Ty, kteří skutečně chtěli něco předat a naučit a měli k nám dobrý přístup, si pamatuji dodnes. Vím, že je nejlepší inspirovat a podpořit než jen poučovat a dávat nám najevo, jak jsme hloupí. Do jisté míry určitě platí, že žák je vizitkou učitele.