Dar nebo prokletí

Ten zážitek byl tak živý, jako by to bylo včera. Znovu před sebou viděla tu siuletu i ty oči. Nechtěla to prožít znovu. Ale nebyla si jistá jestli má na vybranou. A měla chuť si v duchu posteknout- proč zrovna já?
Byla u kamarádky na návštěvě a byly domluvené, že tam i přespí. Bavily se o všem možném až do jedné v noci a pak už spokojeně usnuly. Jen Kristýna se asi o dvě hodinky probudila se zvláštním pocitem. Jako by bylo v pokoji najednou chladno a to přesto, že byla teplá letní noc. Navíc měla pocit že je něco jinak..
Pak ji uviděla, zjevila se jí dívka, která evidentně už nebyla mezi živými. Měla smutné oči a jako by chtěla Kristýně něco sdělit. Ale zmizela dřív, než jí cokoliv sdělila.

To co jí děsilo, byl vlastně její dar. Je zvláštní, když to co vlastně je nazýváno darem, může tolik děsit. Jenomže ono vidět duchy a vnímat víc než ostatní není opravdu jednoduché. Někteří vás mají za blázna, jiní aspoň za podivína. Ví, že není ani jedno. Jen má ten "dar" který nemá každý. Jen se jí to zdálo těžké. Najednu stranu jí tato schopnost přišla tak přirozená a měla pocit že prostě odjakživa její součástí, nebyla už si někdy tak jistá jestli o ní stojí. Jeden čas se snažila nevidět a nevnímat nic "navíc" než je obvyklé. Tak se jí povedlo si tuto schopnost nějak blokovat a potlačit. Ale ani to jí nepřišlo přirozené. Netušila, co jí přinese když dá této schopnosti volný průběh. Jen asi nemá navybranou a tím že to bude odmítat a přehlížet bude asi ještě horší. Navíc věděla že "citlivějších" a vnímavějších lidí je přece víc, jen možná né tolik jako ona. No jo, možná stačí to jen přijmout a nechat se vést svou vírou a vnitřním kompasem.

Rozhodla se, že už se toho nebude bát. Někdy se sice rouhala, že je to snad spíš prokletí, ale uvnitř věděla, že je to jen netradiční dar.

Foto: pixabay