Nic o ničem

Za všechno může čas, ten co se skrývá v nás.

Tak se zpívá v jedné z našich písniček. Čas je jen proto, protože jej vytvořili lidé. A jen lidé se podle něj řídí. Všemu ostatnímu je nějaký čas úplně ukradený. Třeba želva. Kdyby vnímala čas jako lidé, určitě by se musela za svou rychlost stydět. Na druhé straně. Aktivní kolibřík by si jednoho dne mohl říci, že už má nalítáno dost. Nepotřebují žádný čas k tomu, aby věděli kdy se má jíst, kdy je vhodná doba na spaní.

^{Pixabay License • Free for commercial use • No attribution required}

Je čas nebo není

Čas je něco co neexistuje a přesto jej každým dnem měříme. Lepší výraz by byl odměřujeme. S rostoucí technologickou vyspělostí měříme přesněji a přesněji. Pocházím z husitského města. Jako každé město má radnici a věž s hodinami Obrázek zde. Hodiny mají tu zvláštnost, že mají jen jednu ručičku. A to tu menší, jak jsme si je zvykli je od sebe rozlišovat, když jsou dvě. Pokud se na ně podíváte z náměstí. Budete rádi, když odečtete aktuální čas s přesností 20 minut. Krásně to tenkrát stačilo. Dovedete si představit dnešní život s přesností 20 minut? Asi těžko. V jízdních řádech by byl pravděpodobně největší problém. No dobrá. Měříme čas na minuty. Toto je již dostatečné přesné určení konkrétního času pro nás, pro běžné smrtelníky. Co všechno se dá za takovou minutu udělat? Sníst dvě či tři sousta. Vypít šálek čaje. Dát si jednoho šluka. Jenomže to stále není dostatečně přesné. Lidi si musí dělit ještě minuty na vteřiny. Co se dá stihnout za vteřinu? Kýchnout? Moc toho nebude. Přesto již na některých místech je čas doslova odpočítáván na vteřiny. V tuto chvíli narážím na stopky které jsou ve stanicích pražského metra. Neustálý pohled na každou vteřinu měnící se údaj mě přiváděl k šílenství. Nějak nechápu původní motivaci, proč tyto hodiny byly instalovány. Jestli něco takového přijde i k nám na vesnici. No nevím, asi přibude sebevražd. Nekleplo by vás, když by jste na informační tabuli viděli údaj o příjezdu dalšího autobusu za 86 400 vteřin?

Čas jako organizátor

S rostoucím vývojem technologie a lidí jich využívající nastala potřeba svůj čas v průběhu dne lépe organizovat. Hezké přirovnání by bylo s trojnožkou, které již dříve zde zaznělo. Svůj den (a noc) rozvrhnout rovnoměrně mezi práci, odpočinek a záliby. Pojetí času lze také přirovnat jako k psacímu stolu. Jsou stoly, kde každá věc má své místo a stoly na kterém je jen neorganizovaný chaos. Pomíjím fakt, že bordel je jen sofistikovaný systém, který ostatní nechápeme. Správné a efektivně rozvržený časový harmonogram dne nám zajistí efektivitu. No pokud hned na začátku nenarazíme na blbce, kvůli kterému se celý harmonogram zhroutí. To to potom vypadá jako když nám u pěkně srovnaného stolu právě někdo otevřel okno a dveře naráz a vše srovnal průvan do právě nepochopeného chaosu. Ve skutečnosti většina tento problém řešit s organizací času nemusí. Pracovní dobu zorganizuje zaměstnavatel a zbytek televize nebo Facebook.

Kdo šetří má za tři

I s časem, jakožto vzácnou komoditou, kterou si nikdo nemůže koupit ani prodat je potřeba šetřit. Šetřit se má na správných místech. Bohužel realita je naopak. Zejména v silničním provozu šetří kde kdo. Sice dotyčný ušetří pár vteřin, možná minut. Jak následný ušetřený čas využije? Přesně to nevím, ale s největší pravděpodobností u kafe na pumpě či doma na gauči u televize. Šetřit čas a pak jej lehkomyslně promrhat mi připadá jako lehkovážnost. Ani já, ani nikdo jiný s tímto nešvarem nic nenaděláme. Můžeme jen doufat, že až se něco nepovede, nebudeme poblíž. Plýtvat s vlastním časem, budiž. Ale plýtvat s časem ostatních? Tak to by bylo už na přes dr....ústa.