Tematické týdny: Hry (nejen) počítačové

Líbí se mi iniciativy, které nabádají uživatele Steemit k psaní (a tím pádem také přemýšlení) o tématech, o nichž jinak nepíší (a nepřemýšlejí). A tak mě napadlo je na bázi zcela dobrovolné přenést i do našeho rybníčku. Aby to nebylo jednostranně zaměřené, téma vždy určí někdo jiný, kdo zároveň nominuje k vybrání týdenního tématu někoho dalšího. Už je nás dost na to, abychom si mohli stanovit, že jedna osoba smí volit téma po 10 a více týdnech. A tentokrát jako úlitbu @pipiczech, kterou zároveň vyzývám k volbě příštího tématu příští pondělí, budeme psát o počítačových hrách. A taky o hrách na konzolích, digihrách, mobilech a vůbec na všem, na čem je možné hry hrát. Mimochodem nový tag je #TemaTydne.

Prehistorie

Když jsem byl opravdu malý, měl jsem štěstí, že otec programátor někde splašil cosi, co bychom mohli nazvat kompletní sbírkou všech dostupných her. Problém byl jen v tom, že byly všechny anglicky. Číst jsem se naučil ještě před první třídou, takže s Windows 95 jsem si bez potíží rozuměl a dokonce jsem si v pěti šesti letech svedl spustit vybranou hru pomocí několika základních příkazů i v DOSu, ale s cizími jazyky jsem začal až někdy ve druhé třídě... Takže třeba Kyrandii, která mě o pár let později hodně bavila, jsem rychle opustil.

První hrou, kterou jsem opravdu hrál, a která je z dnešního pohledu zoufale nehratelná, je Dune II. Na té jsem se ostatně začal učit anglicky, i když... Options jsem četl jako opitons, upgrade jako upragade a podobně. Jen proto, že to mému šestiletému já přišlo pohodlnější. Duna splňovala celou řadu mých požadavků na hru - byla inspirovaná knihou, kterou jsem měl hodně rád (ano, opravdu jsem četl sci-fi a prokládal ho Karlem Mayem. Můj první záznam ve čtenářském deníku ze třetí třídy je Nadace od Isaaca Asimova. Ale zpátky k tématu.), ale hlavně šlo o propracovanou těžkou strategickou hru, se kterou jsem strávil obrovské množství času. Teď se o ní píše jako o první real time strategii svého druhu, což posoudit nedokážu. Ale dodnes vyvolává silné vzpomínky, i když knižní Paul Muad'Dib v ní chybí.

Když už jsem svou prehistorickou kapitolu pojmenoval tak, jak jsem ji pojmenoval, musím přiznat, že jsem hrál i méně náročné hry. Třeba Prahistorik, klasickou arkádu (ano, spoustu času jsem strávil máváním kyjem), nebo NHL 94, kde jsem se naučil asi tři triky, nastavil hru na dvouminutové třetiny, abych nemusel střídat, a moje superúderná formace tučňáků ve složení Straka - Lemieux - Jágr si v každém zápase připsala zhruba patnáct kanadských bodů. Skórovat směl zásadně Jarda. Tu sbírku Stanley Cupů by mi záviděl i Gretzky.

The spice must flow!

Opravdový držák byla jen ta Duna, která mě dovedla k dalším, u nichž se muselo i číst. První díl Civilizace třeba. No jo, v originále Češi nebyli, a tak jsem hrál za Francouze (v té době jsem byl ovlivněn četbou francouzských klasiků a k tomu jako bonus Vernem). Navíc to byla klučičí modrá, kdo by hrál za divně růžovou Alžbětu nebo vyblitě bílého Abe Lincolna, že... V Civilizaci jsem byl záhy dost dobrý, ač jsem se choval necivilizovaně, stavěl jsem víc Chariotů (válečných vozů) než knihoven a vždycky opanoval celý kontinent ještě v období před naším letopočtem.

A stále jsem hrál Dunu. Dohrál jsem ji i za nejslabší Ordose (čert ví, kde se vzali, v knize nejsou) a stal se hrdým Atreidem. Snad i v důsledku další četby.

Když jsem si dal pokoj od pouštní planety Arrakis, zkusil jsem se Sidem Meierem kolonizovat Nový svět. Horší než Civilizace, ale ušlo to. Starcraft, Warcraft, Red Alert (stále mluvíme o těch původních hrách vydávaných v minulém století) mě moc nechytly, chyběl jim ten bonus v podobě příběhu Duny nebo možnost najít nějaký kontext jako u Civilizace.

Já kůň, ty kůň

Čert ví proč, ale ale slovo Tycoon jsem kdysi vyslovoval jako "tykůň". Určitě si ze mě někdo vystřelil, protože v té době jsem už tušil, jak vyslovovat anglická slovíčka. Ale z Civilizace jsem plynule přešel na budování. Rozděloval jsem a panoval jako třetí Ceasar (přiznávám bez mučení, že dokud se budovalo, šlo mi to, ale princip vojenských jednotek jsem dodnes nepochopil), urbanismus jsem pochopil v Simcity 2000 a v Transport Tycoon (ten si obča zahraju dodneška) nebo druhém RailRoad Tycoonu jsem se opravdu vyřádil.

Zkusil jsem snad všechny další "tykůňs", co se kde objevily, ale nebylo to ono. A tak jsem se vrátil ke strategiím.

Poslední bitva síly a magie

To už bylo běžně dostupných her požehnaně, mnohem víc, než si obyčejný smrtelník stihne zahrát. Uvízl jsem u dvou, obě byly tahové strategie. V té době mi došlo, že právě tahové strategie jsou žánrem, který mě baví nejvíc, a ve kterém jsem nejsilnější. Druhou asi znáte všichni, tou první si nejsem jist. Je to skvělá česká hra Spellcross: Poslední bitva. Vývojáři si asi ukousli velké sousto, hrou vás provází známí čeští herci a mám dojem, že v zahraničí moc neuspěla. Ale mě oslovila hodně. Všechny zajímavé scény jsou v tomhle videu:

Tou druhou osudovou hrou byli samozřejmě třetí Heroes of Might and Magic. U ní jsem dohrál snad všechno, co šlo, a vytvořil pár vlastních map. Třeba mapu České republiky, která se bohužel spolu s ostatními nedochovala.

Krom toho jsem zkoušel další takové strategie, bavily mě třeba hry ze série Total War. V různých dílech jsem se s několika málo jednotkami naučil terorizovat okolí tak, až to nebylo hezké. A férové. Když tedy využíváte slabých stránek hry.

Godfish ve světě online her

Zkusil jsem si samozřejmě i onlinovky. Napřed ty browserové, z pochopitelných důvodů mě zaujala online verze Duny. Inspirovala se knihou, nikoli hrou, a z dnešního pohledu vypadala směšně:

zdroj

Taky jsem tam byl nejmladší a mezi dospělákama (některým bylo i dvacet, nekecám) jsem si moc dobře nevedl. To na kopii Duny jménem Universe, která si pro změnu půjčila svět Starcraftu, ale zbytek opsala, jsem se stal elitním politikem a vůdcem jednoho národa. Dost dobrý na to, že jsem ani neměl občanku. I tam byli ostatní starší, ale byli to ti, co se jim na Duně moc nevedlo.

Později jsem zkusil i Guild Wars, ke kterým mě trochu paradoxně dovedl můj trenér (to jsem ještě býval nadějný sportovec), ale podstatně déle jsem vydržel v holandsko-českém klanu aliance Benelux v Lineage II. Problém s těmihle hrami je ale stále tentýž - vaše úspěchy jsou přímo úměrné obětovanému času. A já jsem měl a mám spoustu jiných koníčků, takže jsem nikdy moc neexceloval.

Bejvávalo

Dneska hry na počítači nebo mobilu nehraju. Notebook mám k práci a je to spíš takový psací stroj, mobil tím netrápím. Tak nějak si nemyslím, že se na něm dá hrát opravdu dobrá hra...

Už teď, když na to po sobě koukám, vím, že jsem zapomněl na spoustu her, například na celou sérii UFO, které jsem hrával. Ale to vzal čas. Teď mě v rámci #TemaTydne zajímá, jak jste na tom vy. Zpracování tématu je jen na vás.