Slečna Krtečková a krize identity

Co si budeme namlouvat, krtci zkrátka všechno vidí černě. Aby taky ne, když celý život ryjí držkou v zemi. Nemluvě o všech těch bludných kořenech, které jsou na chudáky krtky nastraženy. Ale to je zase jiná pohádka.

Dospívání slečny Krtečkové zdaleka nebylo procházkou růžovou zahradou. Krtci žijí jen pár let, a tak vyšlo celé pomyslné jaro jejího života na podzim. Namísto letních dobrodružství tedy prožívala jen podzimní slotu, což se do její křehké psychiky zákonitě promítlo. Jak jistě všichni víme, podzim je nejlepší na sbírání hub a pouštění draků. A slečna Krtečková by souhlasila, její dospívání bylo na houby a na draka.

Nehluboko pod zemí si jako každý jiný tvor prožila své období pubertálního vzdoru. Nejprve se snažila revoltovat punkovým čírem, aby se odlišila od svých poněkud přízemních sourozenců, které už nemohla ani cítit. Ukázalo se však, že krtčí architektura s vlasovými extravagancemi nepočítá, a chudák slečna Krtečková několikrát denně uvízla v některém z tunelů. Nenávidění sourozenci ji pak museli vyprošťovat, což nesli všichni zúčastnění velmi nelibě.

Po několika dnech chtě nechtě vysvlékla všechny sichrhajsky i visací zámeček, který tahala na krku, nenávist nahradila láskou a číro květinou ve vlasech. Hmyzožravci to ovšem v kůži pravověrného hippieho nemají snadné. Káže-li někdo s pusou plnou brouků a žížal o souznění se vším živým, vzájemném respektu a porozumění, nepůsobí příliš věrohodně. Z hmyzu tedy přešla na houby, které ke květinovým dětem tak nějak patří. V nedalekém lese jich bylo přehršel, jenže byly často doslova a do písmene divotvorné. Slečna Krtečková je bezesporu prvním krtkem v historii, který se veřejně prohlásil za veverku a zkoušel žít v korunách stromů. Je až s podivem, že tuto epizodu svého života přežila jen s jednou velikou boulí a třídenním břichabolem.

Naštěstí stárnou krtci rychle, a tak slečna Krtečková z puberty odrostla právě včas, aby si stihla jako každý správný jedinec svého druhu připravit zásoby na zimu. Při té příležitosti se rozhodla býti nenápadně elegantní dámou s apartní mašlí na hlavě a s korálky na přední tlapce. Obé v decentním růžovém odstínu vhodném pro mladé ženy, které už vědí, co od života chtějí. Ale běda. Tehdy se však od soudců dozvěděla, že vlastně není vůbec žádný originál, jak si až doposud byla jistá. Je jen bohapustou kopií jedné televizní celebrity, a měla by tedy být bez milosti zakázána.

Není divu, že se otřesená slečna Krtečková stáhla z veřejného života a na své mládí dnes vzpomíná s nelibostí. Dodnes sama neví, jestli je opravdu svá, když si ti soudci byli tak jistí...