této místnosti je známa, ano v nemocnici jsem viděl Zaskii s nafoukanou tváří, kterou vím, že prostě plakal. Pozdravil jsem ho, ale jeho slzy se znovu rozpadly. Také se snažím utěšit a posílit svého přítele velmi milého, že to miluji. A požádal ho, aby mi o mé nemoci neřekl nikomu, včetně mých rodičů a mé sestry, kteří mě tak netrápili, a Zaskia jen souhlasně přikývla. S klopným pohybem jsem zaklepal na dveře. Zhluboka jsem se nadechla a připravila se na to, aby se táta znovu začala hádat. Ale noc vypadala jinak, dům vypadal, že je přeplněný, až do třetího kola jsem zaklepal na dveře a Lia