Island 4.část návštěva severu, stopování, proměna práce

Po třech týdnech Nejly odjela pracovat zpět do hotelu Gunni na sever. Měla jsem možnost jet s ní a dva dny tam pobýt. Moc příjemný hotel, vyzkoušela jsem si na chvíli být i pracovnicí. Původně jsem i doufala, že tam budu pracovat, byla mi zatěžko představa, že tam na východě budu sama.. navíc jsem chtěla poznat něco nového.

Poslední den sběru

Po cestě na sever jsme zažily první sníh

Cestou jsme se zastavily v Akureyri, odtud pak jsme stopovaly!

Další den jsme vyrazily do bazénu v Hofsos, cestou jsme stoply jednu Američanku, samocestovatelku. Také tam mířila a tak jsme měly milou společnosti.

Hofsos

Spaní jsem měla v místnůstce v buňkách, které slouží jako byteček pro pracovníky hotelu. Moc skvělá parta se tam sešla. Večer jsme byly pozvané Gunni do restaurace hotelu, prostor opravdu s citem vytvořený. :) Fotku bohužel nemám. Ráno ještě snídaně a pak už vyrážím zpět.

Část hotelu

Mám odvoz do Akureyri, pak už putuji opět stopem. Ještě než jsem stihla pořádně stopovat, už ke mně přišli dva kluci, že mě vezmou, bohužel putovali opačným směrem.

Až k jezeru Mývatn mě vezou tři Španělé a hned po nich roztomilý pár Amíků. Mám tu i jejich fotku :).

S nima jsem se rozhodla, že přece jen zas tak nespěchám a omrknu s nima pláň, kde to syčí a smrdí po vajíčkách.

Pak zjišťuji, že mají v plánu navštívit jednu jeskyni, ale pozor! Ne jen tak leda jakou, ale tu, kde byla milostná scéna Johna sneha se zrzkou z Hry o trůny. No jela jsem tam s nima samozřejmě a byla i zrzka :D. Ještě jsme stihli jeden kráter, co jsem jim navrhla a pak už je opouštím.

Počáteční bloudění, tady ty jeskyně byly moc malé

Joo, tady to bylo

A tu máte i zrzku!

Jeskyně z venčí

Očista bot, umyvadlo mě pobavilo

Dorážím do Egilstadiru díky dvěma Kanaďankám. Ráno vyrážím zpět na farmu.
Občas to byla docela výzva, dostat se z města až k farmě. Sice 25 min.autem, ale když žádný nezastaví, tak 28km pěšky. Jednou jsem i našlapala asi 8 km, než mi někdo naštěstí zastavil.

Poslední dva týdny pracuji přímo na farmě (je tu část, kde pracuju já a druhá, kde pracují se dřevem). Balím a lepím etikety převážně na malé džemíky a syrupy.

Práce tu rychle utíká, v mezičase je kafe pauza, která se protáhne i na půl hodiny. U práce poslouchám audio Angeliky, jsem tím příběhem, zasazeném do historického kontextu, opět zasažena :), jen si to nesmíte plést s tím filmem, kniha má úplně jiný rozměr.

Díky přátelství s jedním Islanďanem Snorrym, který na farmu do práce denně dojíždí z města, už nemusím riskovat, že neseženu stopa. Strávili jsem spolu příjemný čas u kafe.

V domě jsem sice bez Nejly sama, ale ani mi to nepřišlo, za tu dobu se pořád něco dělo, buď pozvání k večeři k Begge nebo k rodině syna Gunni, který žije v tom domě, kde jsem, ale o patro níž. Jeden večer jsme i skoukli film, jindy jsem se snažila trochu pokročit ve hře na klavír a jeden den jsem měla dokonce návštěvu, ale o té až o příštím povídání ;).

Na závěr má správně praštěná Nejly