This is Indonesia! - Semeru

---

English version

---

3,676 meters of altitude, active volcano, harsh weather, bad footwear, no gear, mud and volcano ash. When the Jeep brought us to the base camp of Bromo Tengger Semer National Park, we had nothing prepared. I thought the hills didn´t even hit at this narrow road. The floor of the car was so hot that I could not keep my leg up there anymore. We traveled to our camp with our new friends. Young teenage Indonesians. We're on the back of the car, singing and feasting.

We arrived in the dark, and by our hands and feet we made arrangements for the place where we sleep, the entrance and the renting of the tent and sleeping bag. I do not remember the prices exactly, we could go with the local travel, but the price would be about CZK 6,000. We payed maximally CZK 1,000. The mountains were cold and wet. Get under Semeru means going about 15 km up the National Park. Indonesians have this trip for 3-4 days. Europeans, Americans, etc. for two days. It is understandable, there is not much meat in Indonesia, and local people don´t have as much muscle as we have. On the way through the park, I almost lost my life twice. It's raining, the trail is muddy. Alice grabs me for a tent that slowly but surely prevails, and I almost fell down the cliff. Every passing Indonesian says "Hello sir!" It's crazy, always overtaking a slow group on a narrow path that has a jungle on one side, and on the other side the cliff. Interestingly, vegetation is changing. Through the jungle to the steppes, coniferous forests and savannah with lava sand.

In theory, we did not even have to pay for entrance to the park, which was, by the way, 100 times more expensive than for the local people. On the other hand, if we were lost, perhaps someone would be looking for us. It is hard to say, the health check for entering to the park meant measuring height, weight and pressure. Directly below Semeru Mountain was a camp for a rest. I was a terrified, broken cottage, in which the fire was burning. We built a tent and get up around 2 a.m. in the morning, to see sunrise on the top of Semeru. But we didn´t see it, we lost ourselves in the dark forest and wading through the lava ash and sand all the way up. I just came up and I experienced one of the most beautiful views in my life. I look around and suddenly the volcanic ash comes out. After an hour I walk down until the wind turns to us and the peak becomes unsafe. Vapors from the volcano could kill us. This trip was one of the most powerful experiences for me at all, plus i got new friends for all life. At the end, I'm all wet and I´m continuing on our way without shoes...

---

Czech version

---

3 676 metrů nadmořské výšky, aktivní vulkán, nevlídné počasí, špatná obuv, žádná výbava, bláto a lávový popel. Když nás dovezl Jeep do základního horského kempu Bromo Tengger Semeru National Parku, neměli jsme vyřešeno vůbec nic. Myslel jsem, že ty kopce po té úzké silnici ani nevyjedeme. Podlaha auta byla tak horká, že jsem tam už ani nemohl udržet nohu. Do kempu jsme putovali s našimi novými přáteli. Mladí Indonésané v pubertálním věku. Jsme na korbě auta, zpíváme a hodujeme.

Dorazili jsme za tmy a my rukama a nohama domlouváme místo kde přespíme, vstup a půjčení stanu a spacáku. Už si přesně nepamatuji ceny, mohli jsme jet s místní cestovkou, cena by nás ale vyšla cca přes 6 000 Kč. My se tak vlezli do 1 000 Kč. V horách byla zima a strašné vlhko. Dostat se pod Semeru znamená jít cca 15 km výšlap národním parkem. Indonésané mají tenhle výlet na 3- 4 dny. Evropané, Američané apod. na dva dny. Není se čemu divit, v Indonésii není příliš masa a místní nemají tolik svalů jako my. Při cestě parkem jsem málem dvakrát přišel o život. Prší, stezka je rozšlapaná a rozbahněná. Alice mě chytá za stan, který mě pomalu ale jistě převažuje a já málem padám dolů ze srázu. Každý kolemjdoucí Indonésan mě zdraví „Dobrý den pane!“ Je to šílený, vždy předběhnout nějakou pomalou skupinku na úzké stezce, která má z jedné strany džungli, z druhé strany sráz. Zajímavě se mění vegetace. Přes džungli do stepí, jehličnatých lesů a savany s lávovým pískem.

Teoreticky jsme nemuseli ani platit vstup do parku, který byl mimochodem tak 100 X dražší, než pro místní lidi. Na druhou stranu, pokud bychom se ztratili, snad by nás někdo hledal. Těžko říct, zdravotní prohlídka pro vstup do parku znamenala změření výšky, váhy a tlaku. Přímo pod horou Semeru měl pak být kemp pro načerpání sil. Byl jsem zděšený- rozbitá chatka, ve které byl rozdělaný oheň. Postavili jsme stan a vstáváme kolem 2 ranní, ať stihneme východ slunce nad Semeru. Ten jsme ale nestihli, ztratili jsme se v lese a celou cestu nahoru se brodíme lávovým popelem a pískem. Nahoru jsem dorazil jen já a zažil jsem jeden z nejkrásnějších pohledů v mém životě. Dívám se kolem sebe a náhle dojde k vychrlení sopečného popele. Po hodině odcházím dolů, dokud se neotočí vítr směrem k nám a vrchol se nestane životu nebezpečným. Výpary ze sopky by nás mohli zabít. Tenhle výšlap byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků vůbec, navíc jsem získal přátele na celý život. Všechno mám mokré a já pokračuji v naší cestě bosky...

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

!!!STEEM UP!!!

---