Domov je když…

Domov je místo, kde se cítíte dobře. Rodina, přátelé, kamarádi…to vše k dobrému domovu patří.

Mám pár kamarádů, kteří žijí a pracují v zahraničí. Jeden z nich se teď po 14 letech vrátil, z Anglie. Jeden z důvodů byl prý Brexit. Také ale proto, že se necítil úplně dobře ve své komunitě. Od Angličanů prý už dostával najevo, že tam nepatří. Ale Angličtinu má za těch 14 let zmáknutou výborně, jeden by řekl že skoro jako rodilý mluvčí.

Zdroj: Pixabay – CC0 licence

Krom toho čím dál víc přicházel o to, co nám tady v rodné domovině nechybí. Přátelé na volný čas. Dost lidí z jeho komunity se někam posunulo, založili rodinu a věnují se dětem a nemají už čas na ty akce, kterými rádi žili když byli na tom daném místě relativně noví a moc jiné zábavy nebylo. Přátelé na volný čas prostě zmizeli, nebo jich ubylo. Někteří se také vrátili do Čech, možná z obdobných důvodů jako můj kamarád.

Možná to zní trochu divně, jakože bychom svoje přátelé zneužívali abychom se necítili sami a nemuseli jít sami na koncert, do kina, na kolo nebo na pivo. Ale zkuste si víkend co víkend jet sami na výlet. Párkrát to je asi fajn, ale nedostatek lidských zdrojů pro všemožné dobrodružství musí asi lézt na hlavu. Tedy společenským lidem, ti kteří si otevřou v pátek po práci knihu a v neděli večer ji uloží, ti si asi někdy vystačí i sami.

Navíc v takovém menším anglickém městečku není toliko využití jako u nás. Tedy do kina a na pivo asi taky můžete jít, ale možná ne vždy máte s kým. A přeci jen, tady máte útratu za několik piv dvě-tři libry, tam to stejné za jedno pivo. I ta četnost a rozmanitost zdejších lokálů je jiná.

Teď je doma u blízkých, v rodinném kruhu. Jsem zvědavý, jak si tu zase zvykne, ale má tu spoustu kamarádů, se kterými se dlouho neviděl, tak, než je všechny obrazí, nějaký čas mu to taky zabere.

Kdysi jsem si pokládal otázku, zda by mne lákalo žít někde v zahraničí. Lákalo, ano, ale vždy jdete do rizika, že když po pár letech něco vybudujete (rodina, vybavený byt, okruh přátel), možná se z nějakých důvodů budete nuceni posunout nebo dokonce vrátit zpět. V tom mém životním příběhu mi těch pár let budování něčeho, co ztratím, přišlo jako mrhání časem. Možná to tak úplně není, občas začít znovu není úplně na škodu, ale někdy mohou být okolnosti proti vám.

Vlastně ale oceňuji odvahu a odhodlání těch, kteří se na jinou cestu vydali. Měli k tomu jistě svoje okolnosti a ať prožijete v životě cokoli, někam dál vás to posune. A to, že čas od času vystoupíte ze své komfortní zóny vám vždy dokáže svým způsobem pomoci. Minimálně tím, že víte, že jste to dokázali. A že to někdy není jednoduché!