Zmrzlá zima

Každoročně se těším na zimní období. Období klidu, spánku a rozpálených kamen. V zimě si dávám jeden jediný úkol - topit do ruda. K tomu patří i idylická podívaná z okna. První letošní sněhové vločky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Ještě týž večer jsem pln nadšení ometával chodníčky, auto a další cestičky, aby vše vypadalo řádně a úhledně udržované.
Následující den jsem při vstávání do práce hned zkontroloval stav sněhu. Vše bylo kompletně zaváté. Cestičky, auto. Ani koště nebylo možné najít, které si nechávám hned u vchodu, abych si sníh neušlapal. Ranní rituál jsem zkrátil na minimum a půl hodiny prometal alespoň výjezd pro auto. Při této činnosti, jsem se pořádně zapotil. Což mělo jeden důsledek. Tetokrát jsem na obědě u stolu seděl kupodivu sám.

Během dne pořád sněží. Přijíždím domu. Shledávám, že nemám vůbec, kde zaparkovat. Prohrnující traktor mi veškerý sníh nahrnul ke vjezdu. Ještě jsem nestihl si ani dojít pro lopatu a už na silnici stojí dvě auta s netrpělivými řidiči. Prý, ať si parkuji někde jinde, než uprostřed cesty. Musel jsem lopatu zahodit a jít přeparkovat k vedlejšímu bloku. Jinde místo nebylo. Cestou si všímám jak už všichni mají své pozemky řádně umetené a nikdo nemá ve vjezdu tolik sněhu jako já. Pouštím se do prohazování. Nekonečně hromady sněhu, které jako by můj vjezd magneticky přitahoval. Občas se kolem zastavují rodiny s dětmi, kteří jdou sáňkovat a něco si šuškají. V momentě, když si rovnám záda a podívám se směrem k nim. Trhnou s sebou a pokračují dál svým směrem, Jako by si mysleli, že mám dostatečnou zásobu lopat a košťat, abych je nezapřáhl. Po zdánlivě nekonečném zametání a prohrnování jsem spokojen se svým dílem a jdu si pro auto, které jsem musel nechat u vedlejšího bloku.

Vítězně vjíždím do vrat a jdu vstříc dalšímu úkolu. Je potřeba zatopit. Jsem zimou prokřehlí a upocený, že ani vlastní pes se mnou doma nechce být.

Je večer. Jsem naložený v horké lázni. Z poza místnosti hraje televize. Právě je předpověď počasí.

„Během noci je očekáváno silné sněžení s větrem. Hrozí sněhové jazyky a závěje....“

Pořád přemýšlím, kde jsem vzal myšlenku, že zimní období je pro mne obdobím odpočinku a klidu. Napadaný sníh mi vždy připomene jak se pracuje s koštětem a lopatou. Až se budu těšit na příští zimu, nafackuji si rovnou. Nyní se modlím, ať to bílé svinstvo co nejdříve roztaje a těším se na jaro.

---

Samozřejmě jsem na téma týdne nikoho nenominoval. Ach ta moje hlava. Má chuť vybrat další téma @hairyfairy? Nebo nějací dobrovolníci? Vidím les rukou, výborně ;)