Upečte kuře, vezmu si půlku

Dnes opráším jednu myšlenku z minulého měsíce, kterou jsem si dal až dnes ráno do jiných souvislostí.

Kde začít. Počátkem zřejmě byl dnešní rozmar počasí. Kde teploty na východě republiky klesly hluboko pod bod mrazu. Zatímco na druhé straně byly těsně nad bodem mrazu. Aby to nebylo tak jednoduché, začalo drobné mrholení. To jsem si již okusil při včerejší jízdě přes Českou Sibiř. Celkem adrenalin, když si dáte pár driftů s autobusem. To když je ještě nečekáte, to se vám půlky sevřou, že s nimi můžete štípat traverzy. Každopádně jsem byl vděčný náhodě, že druhý den nemusím nikam jet. Přesně jak jsem předpokládal, mrznoucí mrholení se rozšířilo i nad oblast, kde bydlím.

Ovšem tuto informaci jsem si potvrdil, až když mi drahá polovička volala telefonem, že autobus stále nepřijel. To bylo 5:01 hodin. V první chvíli jsem si říkal, že dám kolegovi držkovou, že kvůli němu musím vstávat. Když jsem viděl komplet vše pokryté ledovou krustou, příčin proč nejel jsem věděl hned několik.

Dostat se do vlastního auta se v tomto případě rovná vloupání do vlastního auta. Protože voda, zatekla do všech spár, včetně mezi dveře a těsnění. Tím se stala z auta nedobytná pevnost. Díky bohu nebo spíše díky své vlastní prozíravosti, používám vlastní proti zámrzný systém. Na středovém tunelu mám nasměrovaný tepelný konvektor přímo na přední okno. Jediná nevýhoda je, že potřebujete parkovat u zásuvky s 220V.

Díky tomuto jsem mohl během několika minut vyjet a dodriftovat až k zastávce. Hlavní byla řádně nasolená, zde si každý jel jako pán. Cestou jsme potkali ještě několik lidí čekajících na zastávce.

Z tohoto plyne jasné ponaučení, že cokoliv získáváme pomocí prostředníka, či třetí strany. Může se kdykoliv pokazit, proto je dobré mít záložní plán, záložní řešení. Toto není dnešní mou hlavní myšlenkou. To je jen vysvětlení, proč jsem se vyskytoval před začátkem pracovní směny v průmyslové zóně. Kde jsem viděl mnoho lidí s různými výrazy ve tvářích, které vyjadřovali všelicos, jen ne radost. A tehdy jsem si vzpomněl, když jsem si prohlížel svou listopadovou výplatní pásku. Tentokrát byla něčím výjimečná. Pokud si myslíte, že tam byl 13. plat nebo extrémní prémie, tak jste na omylu. Jen sumy, které tam byly, byly pěkně kulaté. Na první pohled bylo hned zřejmé, kolik si bere stát na daních.

Pro lepší pochopení jsem svou myšlenku zasadil do tabulky a doplnil grafem pro lepší přehlednost. Zaměstnavatel se se zaměstnancem dohodnou na výplatě. Částka je dána položkou hrubá mzda. Pro zaměstnance to znamená, že dostane o něco méně vyplaceno na svůj účet. Naopak pro zaměstnavatele to znamená, že jeho mzdové náklady budou o něco vyšší. V tabulce je ukázkový příklad na 40 000kč hrubého. Pro zaměstnavatele to znamená, že musí do mzdových nákladů si započítat celkem 53 600kč. Částku 13 600 rovnou zaplatí na sociální a zdravotní pojištění. Následně se z této částky zaplatí znova sociální a zdravotní pojištění, které se účtuje jakoby zaměstnanci. Výplata se ztenčí o dalších 4 400kč. Další srážka z výplaty ve prospěch státu je daň z příjmu. Deklaruje se, že je 15%. Ovšem počítá se z tzv. superhrubé mzdy. Ta se skládá součtem hrubé mzdy a odvodu sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatel. V tomto případě se počítá z 53 600. Daň z přijmu činí 8 040kč. Ale jsme Češi a máme rádi slevy. Je i sleva na dani poplatníka, která činí 2 070kč měsíčně. Celkem záloha daně z příjmu bude činit 5 970kč. Na účet zaměstnance přistane nějakých 29 630kč z původních 53 600. 23 970kč dostává státní aparát. Což činí téměř polovinu finančního ohodnocení zaměstnance, přesně 44,7%. Proč je to takto rozkouskované do několika položek je snad více než jasné. Pokud by lidé s menším IQ, za to s větší hrubou silou viděli, že vydělají 53 tisíc a hned 23 si vezme stát, jistě by jednali zkratkovitě. Zatímco, když vidí jen několik tisícovek pryč, tak si jen občas zanadávají u piva.

Tím to samozřejmě nekončí. Peníze jsou od toho, aby se utrácely. Celkem máme zboží a služby ve třech sazbách. Základní sazba činí 21%, první snížená sazba je 15% a druhá snížená je 10%.

V grafu je počítáno s nákupem zboží a služeb v základní 21% sazbě a v první snížené sazbě 15% a je stejnoměrně rozdělena. Jak je vidět, tak dalších 5 333kč opět putuje do státní pokladny. Na grafu je vyznačena žlutá výseč. To je část peněz, kterou zaměstnanec opravdu spotřebuje na nákupy. Ostatní výseče. Modrá, červená a zelená, je část kterou spolkne státní moloch. Celkové daňové zatížení tohoto konkrétního zaměstnance je 54%.

Teď už je mi naprosto jasné proč se ráno všichni tvářili, tak jak se tvářili. V podstatě to lze shrnout, že až do léta budou pracovat na státní pokladnu a až poté pro sebe, pro svoji rodinu.

Co s tím lze dělat? Zřejmě nic. Jedině snad nebýt zaměstnancem. Na druhou stranu. Daně původně vznikly jako druh financování válečného tažení. Postupně se přetransformovaly jako pomyslný bič na bohaté. Jenomže, když začnete krmit vlka, tak má stále větší hlad. Postupně se daně vztahovaly na chudší a chudší vrstvy obyvatel, až dosáhly na všechny. Mezitím si ti bohatí, kterých se daně měly týkat nejvíce, našli skulinky, jak daně legálně neplatit. Na druhou stranu takové daně by zřejmě nikomu nevadily, pokud by bylo vidět, že se použily na veřejné infrastruktury. Jaká je skutečná situace, to jste jistě pocítili na vlastní kůži. Byla by jistě také zajímavá statistika, kolik zaměstnanců s průměrným platem je potřeba na výživu jednoho poslance, či ministra. Asi bychom se nestačili divit.