Když mě chytne mlsná

Při dnešním nákupu opět jsem se nestačil divit, jak se někteří dokáží suveréně chovat. Už když jsem byl malí špunt. Cokoliv mi rodiče koupili, tak vždycky jsem to dostal do ruky až za pokladnou. Ano, mám zde na mysli klasickou samoobsluhu.

Před nějakou dobou jsem zaslechl pána, jak diktuje pokladní nákup a ke konci přidává: "A ještě dva rohlíky co jsem snědl cestou." V životě mě nenapadlo, že může mít někdo hlad, tak veliký, že mu zbývá posledních několik minut života a projít platící pokladnou by už nestihl. Osobně bych si to nikdy nedovolil, ale co je mi po tom. Celkem mi to je jedno. Toto je záležitost ostrahy.

Dneska jsem byl svědkem něčeho unikátnějšího. Mladá maminka s asi ročním, či dvouletým děckem v košíku pojíždí u pečiva. Sáhne po rohlíku, dá ho dítěti k puse. To odmítne. Tak rohlík putuje zpět do regálu s ostatními. Ještě, že v tuto chvíli jsem už měl pečivo nafasovaný.

Když už jsme u toho. Tak bych vám rád představil Pivní rohlík. Přímo pečený v obchodě (Lidl). Délka asi 30cm. Posypán kmínem a solí. Minule jsem si dal 5 kousků a už jsem ten den ani nevečeřel. Jsou velmi syté. Dnes jsem si vzal jen 4 a bylo to akorát. Škoda, že než jsem dojel domu, tak už byli studený.