Jsem Čech, kdo je víc

Vážení „virtuální“ přátelé. Virtuální, protože je velice nepravděpodobné, že bychom se sešli nad chlazeným plzeňským mokem. Zdejší česká komunita je (zatím) o velikosti pískového zrnka. Přesto jsem hrdý, že jsem Čech a narodil jsem se zde, v té naší, kotlině české.

Pohledem do minulosti byli Češi šikovným a technicky vzdělaným národem. Například Češi byli zdatnými námořníky (https://xman.idnes.cz/cesky-namornik-cisar-denik-rakousko-uhersko-valecna-lod-p2j-/xman-styl.aspx?c=A170615_163430_xman-styl_fro) Během druhé světové války Češi také nelenili. Ve Francii patřili k nejlepším letcům. Asi nejznámější jméno je František Peřina, který dosáhl sedmi vítězství během dvou dnů. Po porážce Francie byli naši letci evakuování do Anglie. Po vítězné bitvě o Anglii prohlásil ministerský předseda W. S. Churchil, že tolik lidí nevděčilo za tak mnoho, tak malé hrstce statečných mužů. Mezi tuto hrstku můžeme započítat i tyto statečné Čechy. Do dnes jejich jména jsou zapsané do zdi Westminsterské kaple. (https://www.vojsko.net/index.php/armady/15-osobnosti/204-ceskoslovensti-letci-za-ii-svetove-valky). Na motocykly značky Jawa, či osobní vozy kopřivnické Tatry se nezapomnělo do dnes. Češi ovšem nejsou jen národem techniků a válečníků. Umíme psát poezii a další literární díla. Umíme malovat, dát tvář kamenu či dřevu. Jsme také stavaři a architekti. Hrady, zámky a mosty, které stojí po staletí a svou dominancí připomínají velikost svých tvůrců. Po roce 1968 jako by česká vynalézavost byla přikryta pomyslnou pokličkou. Například prototypy, které se měli dostat do výroby místo, dnes již legendární Škody 120. (http://www.autobible.euro.cz/zajimave-nadejne-prototypy-ceskych-aut-ktere-nikdy-nevyjely-na-silnice/).

V poslední době také, jako národ, nezůstáváme v pozadí. Máme nepřeberné množství sportovních úspěchů. Spousta úspěchů na poli vědy. Například český objev na léčbu rakoviny. Jenomže vše není tak růžově dokonalé jak bychom si přáli. V tomto článku (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2194696-cesti-vedci-prisli-s-objevem-v-lecbe-rakoviny-nemaji-mezinarodni-patent-a-tak-je) se upozorňuje na fakt, že není patent jako patent. Tento objev má patent platný pouze pro Českou republiku a světe div se. Nyní se objevil americký patent, který s tím českým jsou velice podobné. Případný soudní spor by se české straně vůbec nevyplatil, píše se v článku. Zde by se snad hodilo i pořekadlo: „Jsme malí, ale šikovný“.

Na druhou stranu, toto není jediný nešvar „nás“ Čechů. Najdou se mezi námi, kteří hledí jen na svůj prospěch. Což o to, na tom by nebylo zas tak nic nepochopitelného. Ne nadarmo se říká: „Co je doma, to se počítá“. Ovšem někteří jdou pro svůj prospěch i za hranici nejenom slušného chování, ba přímo vstupují do služeb „temné strany“. Jistě všichni najdete nespočet takových případů, které byli zmedializovány a do dneška nemají viníka. Další taková věc, ke které se možná schyluje je, těžba lithia na Cínovci (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/VIDEO-a-v-nem-vyklad-Lithium-kradez-stoleti-3-tisice-miliard-pro-Cesko-byznysmeni-to-chteji-za-babku-Je-treba-to-zastavit-zde-je-cesta-491242). Jak to zřejmě dopadne asi už tušíme všichni. Osobně svou představu budoucnosti, kdo vytěží a prodá lithium a kolik z toho zůstane doma nechám pro sebe.

I přes to jsem pořád hrdý Čech. I když poslední dobou mi připadá, že jsem spíše otrok ve vlastní zemi. Všem je celkem jedno co si myslím, hlavně když v šest nastoupím do kolbenky (montovny) a provádím výdělečnou činnost (z pohledu západní Evropy) za směšný peníz. Jak jistě mnozí víte, kočíruji „socku“. Pracovní doba začíná za tmy a končí zase za tmy. Naprosto ideální pracovní doba, abych se mohl seberealizovat. Koneckonců, i teď píši o dopolední přestávce, protože až přijdu domu, tak moje IQ bude natolik vysoké, aby dokázalo identifikovat postel a nasměrovat tělesnou schránku do ní. Z rozhovorů během jízd, které vyslechnu, ačkoliv nechci, ale nejde tomu zabránit. Mám postřehy takové, že lidé už jsou v takové zoufalé situaci. Z nouze vezmou práci, ve které není placená dovolená. Nebo jsou ochotny pracovat za tu nejnižší sazbu a k tomu si ještě platit sociální a zdravotní pojištění. Jistě si i vzpomenete na nedávno avizovanou stávku řidičů. Kohokoli jsem se zeptal, tak se bál nevyjet a nebo si radši vzal dovolenou. Výsledek byl takový, že jsme všichni dostali pár šušňů a jezdí se dál. Jen podotknu, skutečná pracovní doba se opravdu pohybuje mezi 240 – až i někdy 300 hodinami, zatímco na výplatní pásce je maximálně 220 hodin i s přesčasy. Po tomto faktu jsem se pídil, jak je to možné? Výsledek? Do fondu pracovní doby se počítá jen doba jízdy. Takže to shrnu. Dnes, v sobotu. Pracovní doba necelých 13 hodiny. Jízda plus ostatní práce cca 5 hodin. Takže vše naprosto v rámci zákonů a pracovní morálky. Obdobně je to i přes týden. Jistě si dovedete představit jak v takových podmínkách „kvete“ rodinný a soukromý život. Otec od rodiny, odchází do práce ve čtyři, vrací se zpět pozdě večer a svou ratolest vidí, jen když spí. V jiných profesích by mohli zase vyprávět jiní o svých úskalí.

Někdy si říkám, že to snad ani není možný, aby všechno byla náhoda. Jako by bylo cílem si náš národ podmanit, utahat a řekl bych, že se tento záměr i daří naplňovat. Tímto článkem bych chtěl apelovat „na nás, na všechny“, kteří máte možnost proti tomuto stavu nějak předejít, aby jste tak udělali. Rád bych i svým vnoučatům jednou řekl: „My jsme Češi a kdo je víc.“