Čtyřlístek

Říká se, že kdo najde čtyřlístek, má štěstí. Je to tak. Na podzim jsem jeden čtyřlístek v autobuse opravdu našel. Nebyl sice v podobě zeleného jetelíčku, byl to přívěšek na klíče. Jezdili jsme stále spolu. Až na včera. Nechal jsem jej doma.

PIXABAY.COM - Volné pro komerční užití

Kalamitní situace nenechali na sebe dlouho čekat. Nejprve jsem zjistil, že jsem na suchu, tedy nemám co pít. Což je deprimující situace v případě, když víte, že se po následující 4 hodiny nehnete z místa. Abych to lépe vysvětlil. Před mnoha lety jsem si koupil český Sodastream od ETA jménem Bublímo. Od té doby jsem se přestal tahat s PET lahvemi a piji vodu z vodovodu. Nejprve jsem si vodu pěkně nabublal, doplnil šťávou. Asi po roce jsem už si připravoval jen vodu s bublinkama. A po dalším roce až do teď piji už jen vodu z vodovodu. Samozřejmě si ji stále nosím v lahvi od Bublima. A teď jsem ji neměl. Nebyl čtyřlístek, nebyla flaška. To jsem volal i domu, jestli tam někde je. Prý nebyla. Pro ten den jsem se spokojil s koupenou matonkou. Nic moc, vám povím. Když je žízeň, pijete i to co teče.

Další překvapení čekalo na večer. U krbových kamen je docela důležitá komponenta, která drží dvířka v zavřeném stavu. A ta udělala: „Prd!“ A byla vedví. Dnes následovala demontáž. A vyjížďka do nejbližšího města. Procházka přes železářství a kamnářství mi trvala téměř celé dopoledne. Asi tušíte jak jsem pochodil. V železářstvích mě vykázali rovnou od dveří. V místním kamnářství mi dali emailovou adresu, ať si napíšu písemnou objednávku s přesnou specifikací náhradního dílu a přesné označení kamen. S tím jsem jel také domu, teda skoro jsem jel. V nejlepším. Rozumějte v nejužším místě, v placených podzemních garážích začala stávkovat spojka. Jeden starší pán mi pomohl auto odtlačit ke straně, abych nepřekážel. Nicméně odjet se podařilo a doma jsem příčinu prozkoumal. Možná odstranil, ale to ukáží až následující dny. Ale to by bylo i na jiný článek.

Vraťme se ještě do Tábora. O rekonstrukci hlavní třídy jsem již psal. A nyní jsem si tuto část prvně procházel pěšky. Znáte semafory? Jistě, že ano. Také jistě znáte to tlačítko pro chodce. Stisknete jej a počkáte až na vás přijde řada se zelenou. A tady po modernizaci žádné tlačítko nebylo. Ohmatával jsem to ze všech stran a doufal, že jsem vyslal signál požadavku na zeleného panáčka. Mýlil jsem se. Až malé děcko mi názorně předvedlo, že zde mačkací tlačítko není. Pouze se přiloží ruka. (Vidíš @krakonos -i, jaký jsem jelito na moderní vychytávky.)

Doma následovalo usilovné googlení. Našel jsem. Našel jsem rovnou výrobce. Byla to sice trochu detektivka. Začal jsem hledat podle údajů na štítku, který je na zadní straně. Je komplet v němčině. Modelové označení na internetu nikde. Nakonec jsem kamna našel u českého výrobce, který už samozřejmě takové označení neměl v nabídce. Podstatné bylo, že měl v nabídce potřebný díl. Pro jistotu jsem rovnou využil kontakt, který odkazoval na technika a prodejce náhradních dílů. Po krátkém vysvětlení mi bylo odsouhlaseno, že je to hledaný díl. Rovnou jsme se domluvili na objednávce. Kontaktovat táborské kamnářství mi už nyní připadá zbytečné, když jsem všechno dohledal sám a již vyřídil. Přístup k zákazníkům v kamenných prodejnách je stále různý.

Víkend na krku. Objednávka se začne vyřizovat až v pondělí. To znamená přibližně 5 dní bez kamen, nebo minimálně topit s rizikem otevření dvířek. Ani jedna možnost nepřipadá v úvahu. Nic naplat, budeme vařit. Princip pera je, že dvě plošky, které jsou proti sobě sevřou kličku a zamezí náhodnému otevření. Zavařil jsem to tak, že z ulomené packy jsem udělal packu pevnou. Veškeré pružné pohyby při otevírání a zavírání nyní vyrovnává jen jedna. Nyní už je zatopeno a dvířka drží (zatím).

Samozřejmě čtyřlístek už mám u sebe.

Tak takhle to dopadlo