Trápení pohádkové říše

Další povídka je něco jako pohádka :)

---

Král se zhluboka nadechl a pak promluvil: „Dobře, hovoř, co říkají koláče.“
„Pane, náš podíl na trhu opět klesl,“ řekl rádce docela ostýchavě.
„Kolik?“
„No v podstatě to není tak hrozné…“
„Tak kolik?!“
„Ehm, dvanáct procent.“
„Dvanáct procent?!“ zahřměl král a povstal z trůnu.
„Největší podíl nám ubralo fantasy, jak je jejich dobrým zvykem, už nějakou dobu.“

Král začal nervózně přecházet z místa na místo. „Nikdy jsem neměl dovolit, aby se od nás oddělili. Klasické pohádky už nejsou, co to bývalo a z těhle fantazáren nemáme nic!“

Rádce se snažil krále trochu uklidnit.
„Pořád ještě máme pár silných zbraní. Šípková Růženka, Karkulka myslím pořád chodí s košíčkem, perníková chaloupka taky ještě stojí. Pravda, je dost okousaná, ale stojí.“

Král se zastavil.
„A můžeš mi vysvětlit, proč už jsi nedal upéct novou střechu?“
„No, ono na to zatím nejsou finance, ale to nevadí, Jeníček má stejně plnou pusu kazů, takže nám ji hned tak nesní, Mařenka na ty perníčky nikdy až tak nebyla, však víte.“

Panovník se chytil za hlavu.
„To mi říkáš jen tak?! Tak ho sakra pošli k zubaři!“
Král začal těžce dýchat a raději si sedl na trůn. Potom se už trochu smířlivěji zeptal: „Kde jsou teda ty peníze na tu střechu.“

Rádce trochu znejistěl, bylo jasné, že se mu moc odpovídat nechtělo a taky se bál další vlny vzteku.
„Jasnosti, Sněhurka měla menší zdravotní komplikace, nic vážného, nicméně léčení se trochu prodražilo.“

Král se opět postavil a rádce věděl, že je zle.
„O jakých komplikacích tu mluvíš?“
„No, museli jsme ji poslat do protialkoholické léčebny, naučila se nám dost nasávat. Byla moc dlouho pohromadě s trpaslíky no, znáte to jejich HOHOO po šichtě, rum je nejlepší přítel člověka a tak. Chuděra královská, nebyla hold zvyklá no, do toho ty deprese kvůli nevlastní matce, klasický případ. Nicméně, všechno je už na dobré cestě, trpaslíci se u ní pravidelně střídají a podporují ji.“

Nejjasnější pan král se nadechl k proslovu, ale z toho všeho se mu nějak zamotala hlava, tak se raději usadil na trůn. Chvíli to tam rozdýchával, než promluvil.
„Takhle to dál nepůjde, potřebujeme novou pohádku.“
„V tom má pan Král pravdu,“ souhlasně přikyvoval rádce.
„Jak dlouho na ni vlastně čekáme?“
„Dost dlouho, pár fanoušků při tom i umřelo,“ přiznal rádce a sklopil hlavu.

„Víš co?“ prohlásil král.
„Co?“
„Dej vyhlásit, že hledáme novou úspěšnou pohádku, kdo ji napíše, tomu že dám ruku své dcery a…“
„A?“
„A celý podíl ve studiu Bratři v triku.“