netuším

Netuším jaký nadpis použít. Pakliže se přistihnu při tom, že jej několikrát smažu a přepíšu, je nejlepším možným způsobem jak s toho ven napsat nevím, netuším, něco, nic, cosi, kdosi.
A přitom by to zas takový problém neměl být.
Kdo píše a kdo poslouchá, kdo kreslí a kdo komponuje. Kdo nenávidí, kdo miluje.
Je to tak, že se vždy zamilujeme sami do sebe. Do nikoho jiného, milujeme sami sebe. Nikoho jiného, nikdy. Všechno ostatní je jen lež. Přesvědčujeme sami sebe, že to tak není, ale skutečnost je taková, že nám je všechno jedno. Předstíráme zájem, předstíráme nezájem, chodíme do hospody, družíme se s ostatníma. Ale proč?
Včera jsem vedla pro mě krátkou diskuzi, která mě na chvíli zablokovala.
Dotyčná osoba v podstatě tvrdila toto- co mi není rovno, po tom je mi ho.no. Ať už jsou ostatní výš nebo níž. (nemluvíme o učení se a obohacování naší zkušenosti na zemi).
Jak se pozná člověk, který je na stejné frekvenci? Prý podle toho, že rozumí a nepokládá otázky. A co už je mimo toho? Přetvářka. Pokud bych byla ochotna připustit fakt, že člověk svede být upřímný a "ryzí" což neumím, mám možnost vybírat ze sedmi miliard parazitů bajvočko. Což je dost bizarní číslo. Tuhle mi někdo psal, že jsem ten den afektovaná, ano afekt někdy pomáhá, protože pakliže máte tu čest s parazitem pak vám nic jiného než afekt v komunikaci nezbude.
Pakliže bych byla sama sebou a říkala co si skutečně myslím, zablokovali by mi účet i na steemu. Pak by asi skutečně byla pravda to, že si myslím, že jsem lepší než ostatní - protože co? Protože by to vyplynulo s toho co píšu. Jenže to pravda prostě není. Není to o lepším, není to o horším, není to o chytřejším ani o hloupějším. V podstatě je to o míře tolerance s kterou by ten který parazit fungoval.
Taky si "svobodně" vybírám jestli budu důvěřovat i když vím, že dotyčný parazit není hodný důvěry ani takové která by se pod nehet vešla. Jenže. Pakliže si naordinujete dobrovolné vězení, pakliže se vám venku ve městě zvedá kýbl, pakliže máte toleranci na bodě nula, pak si velmi nesvobodně vyberete hrát parazití hru. Protože pakliže většinu času trávíte zavření v jednom pokoji, kde je vám dobře a nikdo vás tam neotravuje, pak je to jediná možnost jak navázat kontakt .
S toho mi plyne, že zmatek a chaos je výsledkem celé rovnice.
Myslím, že by dost lidí mohlo urazit i to, že píšu o lidech jako o parazitech, hodně lidí se už vůči mým výrazům i vymezilo ačkoliv jsem to nemyslela jako urážku, ale popis toho co vnímám a co mi příjde jako nejpřesnější . Takže tak.

Královna na zet dvacetšest.

Teď jsem si vzpoměla že když mě chtěli rodiče potrestat, poslali mě ven, hrát si s ostatníma dětma, minimálně na hodinu. Bylo to příšerné.

Dáváte lidem co potřebujou. Nikdy to nebylo jinak. Ať to co potřebujou je cokoliv.