Nekonečno - VOGONI

Za 1. chci pozdravit, jelikož jsem tady dlouho nepřizpívala
Za 2. chci psát o něčem o čem nemám páru
Za 3. potřebuji shovívavost a přiměřené reakce byť by se vám to zdálo sebepitomější
za 4. děkuji za pochopení

Moc se mi sice do toho nechce, ale prý to mám napsat a kde jinde než tady.
Už jsem o tom psala dříve, ale trošku víc povrchně.
Chci psát o číselných řadách konkrétně o jedné. Nekonečné řadě přirozených čísel. Chci si to zjednodušit tak jsem vybrala tyto. (matematiku jsem vždycky brala jako poesii, která mě drží na cestě, jelikož výrazy jsou jasně dané a jasně specifikované a není moc možností na domýšlení a vlastní výklady, to mám na ní ráda).

Před chvílí jsem četla něco a je jedno co, kde se psalo přesně toto: pokud se n blíží nekonečnu,( přičemž n budou všechny přirozená čísla třebas).
A mě příjde, že neexistuje něco jako BLÍŽÍCÍ SE NEKONEČNU. Evokuje to ve mě vše jen ne nekonečnou řadu a počítání s ní a vní. Evokuje mi to jediné a sice řadu konečnou. Dalo by se říct že čislo 1 bude dál od nekonečna než číslo 100 jenže to je počítání jako s řadami konečnými. Mám pocit, jako kdyby se s nekonečnými řadami mělo zacházet jinak. Možná mi něco uniká a je to jen mou neznalostí a absolutním alibismem, kterým trpívám přesně v těchto momentech, ale mozek mi prostě hlášku BLÍŽÍCÍ SE NEKONEČNU NEBERE. Tedy mi vzniká problém. A tuším že neřešitelný, protože jak má někdo brát vážně něco čemu v podstatě nerozumí a celé tělo i mysl tohle odmítá příjmout jako fakt.

Už si jen vemte Hilbertův hotel nekonečno.
(citace)
Představme si hotel, který má nekonečně mnoho očíslovaných pokojů, které jsou všechny obsazené. Pokud přijde nový host, poprosí recepční všechny stávající hosty, aby se posunuli do pokoje s číslem o jedno vyšším a tak se pro nového hosta uvolní pokoj číslo 1. Obdobný je postup, pokud přijede jakýkoliv konečný počet hostů. Přijede-li nekonečně mnoho nových hostů, poprosí recepční hosty, aby se všichni přesunuli do pokoje s číslem dvakrát větším, než má jejich současný pokoj. Tak se uvolní nekonečně mnoho pokojů pro nové hosty (všechna lichá čísla). Dokonce i když přijede nekonečný počet autobusů, z nichž každý veze nekonečně mnoho nových hostů, recepční si umí poradit. Přesune současné hosty do pokojů s číslem vzorec7, nekonečno hostů z prvního autobusu do pokojů vzorec10, druhý autobus do pokojů s číslemvzorec8, další autobusy do pokojů s čísly vzorec9, a takto může pokračovat do nekonečna s dalšími prvočísly.

Z toho plyne, že množina, která má nekonečně mnoho prvků, nemůže být nikdy plná a vždy do ní můžeme přidávat dokonce po celých nekonečnech.
(tady mě zas montuje výraz MNOŽINA MAJÍCÍ NEKONEČNĚ MNOHO PRVKŮ- prostě množina? wtf)

A ačkoliv je to trošku něco jiného, evokuje to ve mě přesně to co jsem psala výše....jak se do háje může jakékoliv bizarně obří číslo blížit nekonečnu a jak sakra můžu nacpat nekonečně mnoho prvků do množiny? Nekonečno není omezeno prostorem? Chce se mi křičet a to tak, že dost.
. Pokud se něco blíží k něčemu znamená to konečno a ne nekonečno.
Všechno ve mě křičí a vstávají mi chlupy po těle, protože mi to můj velevážený mozek nedovoluje skousnout jako něco pravdivého.
Pořát mi příjde, že jsou to konečné řady. Jen se počítají jinak a jde o šidítko k zaplácnutí něčeho co možná neumíme správně podchytit.
Je to jako cpát do buchty místo cukru sůl a divit se proč ta buchta chutná tak odporně....

Takže i když mě to na jedné straně uklidňuje, tak na druhé si uvědomuju, že jde o obskurně abstraktní záležitost, která mě láká a naplňuje a uspokojue, nicméně má člověk potom pocit, že čím víc zabředá do problému tím víc se topí a tím méně mu všechno dává smysl. Protože smysl nedává nic . Vždycky jsme si myslela, že čím víc toho člověk bude vědět, tím jasnější vše bude, že všechny dílky zapadnou, ale je to přesně naopak. Všechno se hroutí a nic nezapadá.

Omlouvám se všem matematikům a technicky založeným jedincům.

...