Praha, Hlavní nádraží (II.)

No a pak si na nádraží všimnete památníků a pomníků. Prostě soch, plastik a výtvarných děl. Tak tohle je Pocta siru N.Wintonovi. Jo. Kdyby moje církev měla svaté, byl bych pro, aby byl kanonizován. Chlápek, co si místo lyžování do Švýcar odjede do Protekektorátu a odveze odtud 669 židovských dětí...

Je to dílo na paměť lidského postoje. Zaplatily ho Wintonovy děti. Navíc se mi líbí. Staré dveře od vlaku (kupé?). Jakoby zevnitř jsou přitisknuty na sklo dětské ručičky a jakoby zvenku dospělé ruce. Jasné poselství. Dojemné... Je to připomínka, emoce... Beru.

Lidi kolem chodí. Někdo se zastaví, někdo ne. (Kdybych tam chodil dvakrát denně, tak bych se nezastavoval.) Myslím, že tomu každý rozumí. I cizinec, který neví, kdo byl Winton, nebo co byl holocaust a nacismus. Chápe, že to je o loučení.

A teď jsme se z podchodu pod nástupišti přesunuli na I.nástupiště. Sochy v životní velikosti. Sochy na počest činu sira Wintona. Bronz. Jasně. Smutek. Zase loučení...

V pozadí plastiky. Jedna na počest železničářů, kteří zahynuli za okupace při jakékoliv formě odboje. Druhá na počest padlých za květnového povstání. Výtvarné pojetí odpovídá konci 40. 20.století. Fajn. Ale ty sochy...

Podívám se zblízka. No, ten muž... Z profilu by mohl být použit jako učebnicová pomůcka židovského typu, tuším II b, z nacistické učebnice Rasové hygieny. Ucho, nos... Ano, Semité vypadají i takhle. Úplně typické to není. Realistické dílo je podle dobové fotografie? Nezjišťoval jsem si to. Realismus v dnešní době...

Můžu se vůbec vyjadřovat k dílu, když jsem ho neprostudoval? Myslím, že můžu. Způsobem líbí-nelíbí. A nelíbí. Je to jen můj čistě subjekrivní názor. Nenašel jsem na cedulce, kdo dílo zadal a zaplatil. Jestli proběhla soutěž... Jistě, mohl bych pátrat. Ale o tom psát vlastně nechci.

(Všimám si, že mužská postava má nad uchem dvě dirky. Naprosto netuším, jestli je to zbytek výrobního postupu, nebo vandalismus. Neřeším. O tom nepíšu.)

Socha, která se mi nelíbí, mě přiměla k zamyšlení. Jak je to dnes se sochami a plastikami ve veřejném prostoru? Hodně kdysi bylo umělců málo. Živili se zakázkami pro církev. Později pracovali pro panovníky. Nakonec pro šlechtu. Měšťanstvo... To už jsme v biedermayeru. To si měšťanostové kupovali sošky na krbové římsy. Ale ty se už vyráběli sériově.

Čím se výtvarník živí dnes? Objednávají si boháči nová výtvarná díla? Do svých zahrad? Na krbové římsy? Má Babiš na Čapím hnízdě realistické sochy čápů od význačného umělce?

A co Vy, ostatní? Máte doma nějaké originální výtvarné dílo? Pořád se mi derou na mysl sádroví trpaslíci. Uživí to umělce? Není umělců moc? Není každý Olbram Zoubek...

Kdyby nebylo veřejných zakázek, tak se asi moc umělců neuživí. A zadávání těch zakázek... Soutěže. Konají se vždycky? A jsem u dotací. Vyhraje vždy nejlepší návrh? Kdo je v posudkové komisi? Kdo rozhoduje?

Proč by se zrovna v tomhle mělo postupovat poctivěji než při dalších zakázkách? A teď otázka vkusu. Socha paní Špinarové. O tom se tu diskutovalo. Mně se nelíbila. Někomu se líbit může...

Dva památníky na tutéž událost na jednom místě. Není to moc? Není v tom chaos?

A památníky. Čemu se stavějí. Čím bližší minulost, tím více památníků. Z doby okupace jich je asi nejvíc. Z I.světové války taky, to je na každé obci památníček padlým. Dál do minulosti jich ubývá. A jsou stále menší, levnější. S výjimkami. Totalitní režim udělal z husitů něco jiného než ve skutečnosti byli. A glorifikoval je. S tím už ostatně začal Masaryk a I.republika.

Nějaké pomníky na Hradec králové, revoluci 1848, napoleonské války, Povstání u Chlumce, Bílou horu... To tu je. Je jich méně a méně. BUdou se pomníky pořád stavět? Pořád se bude připomínat holocaust, oběti druhého a třetího odboje? Oběti roku 1968... Postaví se obětem posledního důlního neštěstí pomník? Jaký? Proč?

Naskakují mi malé pomníčky u silnic, co je odstraňuje silniční správa. U jezů jsou také... Ale to už je taková litanie asociací. A na hrobě mých rodičů by náhrobní kámen taky potřeboval opravit...

Tak veselé prožití konce roku!

@cleverbot