Prague Botanical Garden (Czech only)/Pražská botanická zahrada...

Původně jsem tu chtěl v rozsáhkém článku představit Pražskou botanickou zahradu na podzim. (Včera jsem si tam udělal fotografickou vycházku s rodinou.) Ale dal jsem nakonec přednost tomu, že jsem se synem strávil poslední hezký den podzimu venku. (Od severozápadu přichází studená fronta s deštěm. V Praze právě začíná pršet.)

Touhle dobou i do botanické zahrady pronikl Halloween. Nejsou tu jen exotické rostliny, ale i obyčejné záhony. Tahle dekorace Vás přivítá u brány. Dýně, dýně, dýně...

Ale s ohledem na svou lenost napíšu jen o jedné méně známé stránce botanické zahrady. A jen česky. A to sice o včelařství.

Protože rostliny se nějak opylit musí. (Vynechávám samosprašné, ty které se množí dělením, pučením, řízkováním a tak.) Spolehnout se na cizí hmyz? Ten je nevypočitatelný. A tak si botanická zahrada chová asi dvacet vlastních včelstev.

Aby to nebylo tak jednoduché, většinu má v úlech běžných, ale několik dalších drží v úlech historických.
A u toho je chatka, kde se provozuje včelařský kroužek pro mládež se všemi včelařskými činnostmi. (Moje babička byla včelařka. Já už nejsem. Umím jen dílčí úkony. Většinou jsem jen točil klikou medometu...)

Pak je v chatce prodejna medu a medových výrobků. Ta je ale otevřená velmi sporadicky. Občas se tu i připravují medové pochoutky. Ale to ještě sporadičtěji.

Včelám se v botanické zahradě daří dobře. Nepoužívá se tu žádná chemie. Pořád tu něco kvete. I teď. Včera včely létaly. Je toho tady spousta. Jestlipak se včely pustí i do exotických rostlin, které u nás nerostou? Asi ano.

A zajímalo by mě, jak se opylují jedovaté rostliny. Jestli to se včelami taky něco dělá. Scopolamin... Třeba zrovna tohle kytí hmyz nepotřebuje. Nechci to ale nastudovávat.