Námořní logistika (Pod parou) II.

Napřed to byly jen takové experimenty... Už pan Denis Papin si v 17.století hrál s párou. A jistotně někdo i dřív (třeba Marie Židovka ve 2.stol.v severní Africe), ale po Papinovi je nakonec pojmenovaný hrnec...

A teď udělám děsný skok a v roce 1838 parník Sirius přeplul Atlantik bez pomoci větru. Nedá se říci, že jen na uhlí. Aby byl jeho pokus platný, topil nakonec i svými stěžni a nástavbami. Uhlí na 18 dnů, to prostě neuvezl.. A získal první Modrou stuhu.

(Budu si teď muset nechat zajít chuť na byť jen namátkový nástin vývoje typů pohonů, panceřování a umístění děl... To by nebylo na stránku, ale na dvacet.)

Uhlí na 18 dnů... Plachetnice pluly měsíce. A parolodi potřebovaly uhlí co 2 týdny. Naprostá změna logistiky. Loď se musí zvětšit, aby přeplula Atlantik s užitečným nákladem. Ale co na trase do Indie? Dokud není prokopaný Suez? Plachetní clipper bude vládnout skoro do konce 19.století...

Parní stroj si vynucuje koloniální výboje v Africe. Zejména Francie a Británie zakládají zásobovací uhelné sklady na africkém pobřeží. Ty se musí bránit. A zajistit jim týl... A když už tam ti vojáci stejně jsou... Za půl století bílí muži Afriku prakticky ovládli.

(Navíc ve 40.letech 19.století dává technika i nový impulz pro udržení se otroctví v Americe. Do té doby se sklizená bavlna čistí ručně. Pak je vynalezena mechanická čistička. Na kliku. Bičovat někoho, aby přebíral bavlnu precizně, to nedává smysl. Ale aby rychleji točil klikou... To už možné je.

Apropos bičování otroků. Kráva stojí 40 centů. Ostříhání dolar. Otrok asi 1600 USD. /Ceny k 1850./ Rozbijete si svůj drahocenný majetek bičem? To jsou výjimečné excesy... Černí Američané nebudou bojovat jen na straně Severu. I jižanští plantážníci budou stavět jednotky ze svých černochů. A ty jednotky, světe div se, budou opravdu bojovat! Z lásky ke svým pánům, za udržení otroctví...

To není o námořnictvu. Ale zajímavé to je, ne?)

Překládání uhlí je pakárna. I v přístavu. Natož na širém moři... Teď jen zmíním, že noční můrou námořních logistiků byla vzdálenost od zásobovací základny. Po katastrofě II.ruského tichomořského loďstva v roce 1905 (Mám o tom hodit článek?) platila padesát let poučka, že loďstvo každých 100 mil od základny ztrácí 1% bojeschopnosti. Nad 2000 mil se operovat prostě nesmí...

Ta poučka platila i v roce 1941. Proto byli Američané tak zaskočení japonským útokem na Havaj! Vždyť to bylo proti závazné poučce!

Problém generálů a admirálů obecně je, že nedokáží přizpůsobit strategii a taktiku novým technickým možnostem. Za Krymské války 1853-1856 už existovaly parolodi. Dokonce i panceřování. Ale všichni britští admirálové se ještě potkali s Nelsonem. (Pokud počítáte, že 1853-1805 je 48, počítáte dobře. Nejstaršími britskému admirálovi v činné službě bylo tehdy 96 let a nejmladšímu 68...) A navzdrory možnostem, používala se ještě lodní řadová bitevní taktika. Paradoxně ještě v roce 1916 u Skaggerraku (Jutska) také...

Američané si jaksi nevšimli, že jistý mladý První lord admirality (ministr námořnictva, chcete-li) W.Churchill převedl v letech 1913 - 1914 celé britské válečné loďstvo na dieselový pohon. A tankovat naftu, to už zas taková pakárna není... A jde to rychle. I na moři. Takže ta poučka platila jaksi setrvačností... Japonci si toho všimli. Američané ne.

(Mimochodem zase odběhnu od tématu. Internet. Blockchain. Bitcoin. Steemit. To jsou také nové technologie. Ona se pára, spalovací motor atd taky nešířily, jakmile vznikly. Ono to trvalo. Než lidé pochopili, připustili... Zkuste přesvědčit žokeje, aby dal koně do salámu a osedlal závodní automobil...)

No, jen poslední údaj. V roce 1914 byl poměr tonáže válečných a servisních lodí ve většině hlavních námořních velmocí 100:1. V roce 1938 už 10:1. Poslední údaj jsem viděl kolem roku 1990. To bylo 1:10.

Ale to se mě zmocňuje potřeba začít vysvětlovat, co je to bodáková síla vojska... Tak raději skončím. Dal jsem si hranici "čtení na 5 minut". A vůbec se nebudu zabývat jádrem. To vrátilo lodím operační svobodu. Jako za časů plachetnic...