Změna je život, ale...

Tuhle fotografii jsem pořídil dnes ráno ze svého okna. "Tolik sněhu" u nás nenapadlo za celou zimu. Až teď.

Jasně, že pamatuju v Praze sníh i v květnu. Ale to byl exces. Rarita. Táta zas vzpomínal celý život na sněhovou přeháňku u Domažlic počátkem srpna, ve žních...

Ale v zimě bývala zima, zato v létě nebývalo takové vedro. A dost pršelo. Tudíž nebylo sucho. Zbláznilo se počasí?

Nezbláznilo. Jen se proměňuje klima. Jenomže my se dožíváme vyššího věku než naši pradědečkové. Takže si pamatujeme, jaké to bylo před půl stoletím... A předkové si to nepamatovali. Protože se nedožívali.

Psal jsem si dnes o rozpadech manželství. To se to udržovalo, když se jeden oženil ve dvaceti a umřel v pětatřiceti!

U žen to bylo ještě kratší. To když se muž v těch dvaceti ženil a žena prudila,tak si mohl říkat: "Pár let to vydržím a v příštím manželství si tohle ošéfuju!" Karel IV. byl trojnásobný vdovec, že... Ale mezi prostým lidem to zas o mnoho jiné nebylo. Jenom jeptišk se nemusely porodů bát...

Moje generace by měla umírat průmerně někde před osmdesátkou. Jsem zvědav, jestli ta další to dotáhne k devadesátce... Což se už ale nejspíš nedozvím. No, hlavně aby se nedostali zas na těch pětatřicet...