Ach, ty ženy...

"Ženský, to není žádná věda! Protože kdyby to byla věda, tak už to není dávno žádný problém!" Tohohle výroku se kdysi dopustil jeden z mých nejlepších kamarádů, výrazně technicky orientovaný hoch. (O rok starší dědek než já.) On zůstal starým mládencem. Já se ve 40 oženil. Poprvé a taky naposled.

Ani já nejsem expert přes tuto problematiku. Přesto, že jsem se velmi často nacházel ve výrazně ženských kolektivech. (Sborovna, banka raných 90.let.) K expertství se hlásili a hlásí jiní. Většinou neoprávněně. Při zkoumání ženy je totiž nesnadno stanovit si už samotný předmět studia. Statistická žena neexistuje. Stejně jako neexistuje statistický člověk.

Takže statistická žena má o 15% méně svalové hmoty než muž. Je drobnější, lehčí, má jinak fungující mozek. Má přesnější koordinaci pohybů. Byla by třeba lepší modelářkou, kdyby ji taková blbost někdy napadla. V případě války jsou ženské obsluhy složitých přístrojů úspěšnější než mužské...

Ale neplatí to zdaleka o všech ženách. Nebudu se ani zabývat statistickými kategoriemi jako je medián... Co vlastně tedy chci? Vypočítávat, čím mi má choť ze všech nejlepší pije krev? Ženatí vědí, svobodní stejně nepochopí... A tak je to normální.

Kdysi jsem už sliboval (Nebo jsem tím vyhrožoval?), že ukážu svou manželku. Takže... "Miláčku, tvař se přátelsky. Ne. To se tváříš jako vždycky. Tak znova... Klapka. Po třiatřicáté. Jo! Teď je to celkem normální a přátelský výraz! A šup s tím na Steemit! Jaký, že nesmím? Opravdu Ti to tam naprosto mimořádně sluší!"


P.S.: Pokud mou choť z civilního života znáte, tak jí, prosím, neříkejte, že jsem zveřejnil její podobenku.