[Jak royhodn2 ne] – #1: Kavárna pro úchyláčky
Krasné středeční odpoledne, přátelé,
dovolte, abych Vám představil první díl svého seriálu Jak royhodn2 ne, kde se budu pozastavovat nad lidskými výmysly a výtvory, které jsem – bohužel – měl tu čest osobně potkat, a které jsem nepochopil.
Nikdo není dokonalý. A i když věci děláme s tím nejlepším úmyslem, výsledek může být přesto katastrofální.
Příspěvky budou krátké. Budou obsahovat pouze fotku a přitroublý komentář podobný tomuto:
„JEŠTĚ ŽE JSEM PŘED ODCHODEM VYKOUKL Z OKNA A NA POSLEDNÍ CHVÍLI SE PŘEVLÉKL DO SPOLEČENSKÝCH KALHOT. PAN POTŮČEK BYL UŽ TOU DOBOU DÁVNO NA CESTĚ Z PRAHY. KDYBY TO TUŠIL, NAMÍSTO MINISUKNĚ BY ZVOLIL NĚCO, ČÍM BY SI VÍCE ZAKRYL NOHY.“
khjk
To jsou nápady...
Jelikož mne rodiče vybavili bezdrátovým vedením, které v tuto chvíli ztratilo signál. Přiznám se, že zde nechápu souvislosti a pointa mi uniká.
@xlisto Mně to došlo až ve chvíli, co jsme si oba sedli. Sedět namísto něj nějaká dáma v sukni, viděl bych jí „spodem“ až do chřtánu. Stolek je mimo to nízký a znemožňuje dát nohu přes nohu.
Mimo to, když se člověk usadí, vidí daleko dál než jak je patrné z fotografie, protože ta je pořízena ze stoje při mém odchodu. Cizímu člověku jsem rozkrok fotit nechtěl a zůstávat sám s foťákem nad stolem v plné kavárně se mi také nechtělo.
Je to nepříjemné. Člověk si sahá pro šálek a prostě za ním "něco" je… co to je??? To mě zajímá... ukaáá??
(—:
Díky. Teď už rozumím a chápu souvislosti.
V pořádku. Doma to tak mám taky. Myslí si, že jí snad vidím do hlavy :-))