BUBU

Tak i já se s Vámi podělím o to, co se mi v mém životě stalo, co patří do "kolonky záhady" (jak řekl @petrvl).

LŽIČKY

Když jsem viděla film Matrix, strašně se mi líbilo, jak tam ty děti ohýbaly ty lžičky. Shodou okolností, jsem týden po tom, narazila v Levných knihách na DVD o telekinezi. Postupovala jsem dle pokynů. Byla jsem tomu tenkrát hodně otevřená a fakt jsem věřila, že to půjde. A podařilo se. Lžičky jsem ohnula a šlo to neuvěřitelně lehce, přikládám foto. Když mi někdo nevěřil, dala jsem mu je do ruky. Pak uvěřili všichni, když si vyzkoušeli, jak jsou lžičky pevné. Nechtělo se mi pak ničit doma další, tak jsem si dala za úkol sehnat nějaké za rozumnou cenu a zkusit to s někým znovu, ale měla jsem spoustu jiné zábavy, tak to časem nějak vyšumělo, ale schované je mám pořád, jako upomínku, že všechno jde, když se chce...

DĚDA

Když byl děda na tom se zdravím už hodně špatně, ležel v nemocnici. Shodou okolností, na jiném oddělení ležel také dědův švagr. Děda o tom nevěděl, že je také v nemocnici. Švagr zemřel, babička to šla oznámit dědovi, i když se jí do toho, vzhledem k jeho stavu, moc nechtělo. Děda na to ale zareagoval bez překvapení: "já vím, byl se tady se mnou rozloučit." Děda nikdy na duchy nevěřil, švagr byl na tom špatně a rozhodně tam nemohl přijít fyzicky.

Nedlouho po tom bohužel zemřel i děda. Pracovala jsem tehdy brigádně na Strahově na centrální recepci. Už tak to tam bylo v noci výtečné. Nikde nikdo. Světla v objektu zhasnutá, na dveře sem tam zaťukal opilý, v lepším případě student, v horším host, v ještě horším někdo cizí. Naštěstí byla centrální recepce v noci zavřená a fungovaly pouze ty v jednotlivých budovách, já pouze vyřizovala telefonáty a nemusela jsem otvírat. Ale příjemně mi tam nebylo. Nad pracovním stolem byla obrazovka se záznamem z kamery. Přísahám, že z ní na mě děda celou noc koukal. Neumím to vysvětlit, ale viděla jsem ho tam. Kolem jedné jsem šla na záchod, dlouhou tmavou chodbou a svítila si mobilem. Když jsem otevřela dveře na konci chodby, asi jsem omylem něco stiskla na mobilu a strašně nahlas mi začala hrát nějaká písnička. V tu chvíli, jak jsem to nečekala, tak jsem se málem po... Když jsem se vrátila na recepci, děda pořád na obrazovce. Tak jsem se s tím prostě smířila. Příští noční už tam nebyl.

V noci před dědovým pohřbem, přesně o půlnoci mě něco vzbudilo. Nad postelí se mi houpal zavěšený pytel. V místnosti se pohnul list kytky. Sedla jsem si a pak jsem cítila, jako by mě někdo objal. Polil mě klid a od té doby jsem byla s dědovou smrtí vyrovnaná. Vyprávěla jsem to babičce a ta mi řekla, že jí přesně to samé vyprávěly moje mamka a dědova sestra, já s nimi o tom nemluvila.

PANÍ BUBU

Asi před šesti lety jsem bydlela v nájmu u přátel v podkroví. Byl to starý dům. Manželka syna spolumajitelky domu u mě byla, s asi ročním synem, na návštěvě. Říkala mi, jak nechápe, jak tam můžu být sama, že to tam je strašidelné. Třeba schody, které do podkroví vedly, měly na stěnách staré fotografie příbuzných majitele, takové ty staré fotografie, jak se na nich nikdo nesměje. Dělala si srandu, ale v tom k nám přišel její syn, který do té doby lezl po lavici v rohu místnosti. Ukázal na to místo, odkud přišel, usmál se a řekl: "paní, paní bubu."

UFO

Pozdě v noci jsem jela ze Strahova z brigády domů. Na zastávce jsme byli tři. Těsně před příjezdem autobusu se na obloze objevilo asi devět světel. Ve formaci ve tvaru hrotu šipky. Světla byla velká asi jako světlo lampy. Stejně tak zářila a byla barevná. Letěla velmi pomalu. A absolutně bezhlučně. Natočila jsem to na mobil, ale záznam byl poškozený. Nastoupila jsem do autobusu a všichni jsme to pozorovali z okénka. Doteď mi nikdo nevysvětlil, co to mohlo být. Koukala jsem na internet a podobný jev pozorovalo v tom roce na světě více lidí.

SESTERSKÝ POKOJ

Jednou jsem se o záhadách bavila se svou tetou. Ta dělá zdravotní sestru na oddělení, kde jsou často velmi nemocní pacienti. Mají tam sesterský pokoj, kde mohou na noční spát. Teta ho nemá ráda. Má z něj blbé zážitky. Mnohokrát viděla, když tam spala, jak tam po chodbě chodí stíny. Nejhorší zážitek má, když jí probudila ohromná rána do břicha. Něco jí škrtilo, rychle se posadila - přestalo to, ale na zemi se prý točil jak blázen nějaký předmět. Už si nepamatuji, co to bylo. Tohle je pro mě nejděsivější historka, co jsem kdy slyšela.

OBRAZ

Shodou okolností se jedná o matku kluka, co u mě v podkroví řekl: "paní bubu". Ta je také zdravotní sestra, v jiné nemocnici. Pravidelně rovnala obraz v sesterně, který po každé noční skončil nakřivo. Byla z toho vystrašená. Jednou do práce přišla dřív, v době, kdy tam ještě byla uklízečka. Sestra si dala kafe, sedla si na gauč a pozorovala uklízečku. Ta, když otírala prach z hodin, současně škobrtla o obraz, který byl po jejím úklidu zas nakřivo. Takže i vysvětlení se občas najde. Budu ráda, když mi vysvětlíte něco z toho výše, bude se mi klidněji spát a chodit v noci venku.