A je to tady - Filip

Bazík nezůstal dlouho sám. Po naléhání mé milé @zenusky k nám přichází ON. Původně jsem z toho nebyl moc nadšený, ale znáte to, odolat půvabné ženě je těžké, ještě k tomu, když je vlastní :-D
Ale nakonec proč ne, když bude jako Bazzy, bude to fajn.

Takže jsem zašli do útulku a slovo dalo slovo, mňouk dal mňouk a Ferda, jehož jsme oba přejmenovali na Filipa, se objevil u nás doma.
Znamenalo to koupit další záchod, misky a velikánskou kopu žrádla.

Filip je malý, zrzavý roční kocourek. Celou cestu v přepravce nám v trolejbusu i v tramvaji mňoukal a kňoural vysokým hláskem. Byl docela vystrašený, když jsme ho představovali Bazzymu. Rozhodli jsme se pro přímou konfrontaci. Všude radí, jak postupně kočky zvykat na sebe a jak je seznamovat, ale terapie šokem má taky něco do sebe.

Vypustili jsme Filipa v kuchyni u misek s krmením. Bazzy byl zatím na balkoně a ženuška ho pak pustila dovnitř.
Bazzy se blížil do kuchyně. Vykouknul pomalu za rohem, jakoby už čekal nějaký podraz. Jeho oči se doširoka rozevřely. Spatřil JEHO. Vetřelce v jeho domově, nedaleko jeho misek!
Filípek zoufale zakňoural. Bazzy ze sebe vydal tak děsivé zvuky, tak táhlé výhružné mňoukání, za které by se nemusela stydět ani průměrná kočičí zombie.

"Mňaúúúúúúúúúúůůůůůůůúúú", útočil Bazzy na vystrašeného Filípka, který s kňouráním utekl do koupelny, kde se schoval do skládacího regálku s kosmetikou. Nervózní Bazzy ovládl prostor. Filip poté utekl ještě do kuchyně, kde zmizel neznámo kde. Hledali jsme ho po celém bytě možná hodinu a nikde nebyl.

Zlověstný pohled Bazíka sedícího na gauči nám přinášel množství otázek.
"Záhada, přiznej se, že jsi si přál, aby Filip zmizel", prohlásil jsem k Bazzymu. Žádná odpověď, jak jsem očekával.
Že by unikátní příspěvek do tématu týdne? Ale ženuška záhadu nakonec odhalila. Všimla si špičky ocásku, koukajícího zpod kuchyňské linky. Vůbec jsme nevěděli, že tam takový prostor je.

Filípka jsme odsud vyhnali a prostor provizorně zadělali. Otevřeli jsme mu radši koupelnu, aby se měl kam schovat.

Kočičáci se postupně seznamovali. Filípek odvážně vylézal a když se blížil k Bazzymu, ten vydával už jemnější výhružné mňoukání a Filípek se byl nucen stáhnout.
Situace se pomalu zlepšovala, ale mě bylo jasné, že se v noci nevyspíme, neb se nový člen rodiny bude dožadovat naší pozornosti.
Do naší ložnice mají kočičáci vstup zakázán. V noci byla ještě bouřka a Filípek začal kňourat a mňoukat tenkým hláskem. Byly tak dvě hodiny ráno. Za nějakou dobu, když jsme nevylézali, nejspíš šel hledat útěchu k Bazzymu.
Ten se ozval mohutnějším výhružným "Mňaů" a Filipa usadil. Pak už byl docela klid.

Teď už máme naše miláčky druhým dnem. Moc se spolu ještě nekamarádí, ale jsou s námi v jedné místnosti a vypadají už o mnoho klidněji, než včera. Bude už dobře. Ale ještě nás čeká noc...

Filip na škrabadlech:

Foto: @zenuska