Ideál a norma nejsou totéž. To, že se v jiných období lidéch snažili býti nadprůměrní neznamená, že většina lidí nebyla průměrná. Být průměrný vždycky je a bylo být normální. Ve smyslu významu slov běžný, obvyklý, typický. Ať už jde o fyzické nebo duševní předpoklady. I kdyby tu všichni sportovali a každý Čech dennodenně běhal, většina by byla průměrnými běžci (v kontextu českém, ve světě by zřejmě byl průměrný český běžec nadprůměrným) a jen v několika málo jedincích bychom objevili Zátopkovy následovníky.
Ale to je právě ta záludnost slov. Některé výrazy zkrátka v průběhu dějin získají jiný význam, než jaký měly původně. Ano, většina lidí byla vždy průměrná, ale rozdíl je právě v tom úhlu pohledu. Dnes je být průměrný určitá norma, v antice byla norma mravní a tělesná krása, co nejvíce se podobat bohům. Norma je pravidlo sloužící jako vzor. Dnes se právě používá výraz normální ve smyslu běžný, obvyklý, atd., ale to právě až díky postupné změně a onomu pánovi, o kterém jsem psal. Je to změna významu slova norma a normální jako průměrný právě díky snaze vytvořit ideálního člověka podle metody aritmetického průměru. Dnes je normální průměrný, v antice ve skutečném významu slova normální to byl zase jakýsi nadřazený vrchol, nikoli průměr. Normální a průměrný jsou dnes synonyma, ale to podle mě hodně ovlivňuje naše vnímání "normálnosti".