Já a videohry

Čaute,

konečně jsem si udělal trochu času, abych se mohl rozepsat k #tematydne. Zážitků mám spoustu, ale pokusím se vzpomenout jen ty zásadní, aby z toho nebylo čtení na celou neděli.

Jak si tak čtu další příspěvky k tématu, začátky máme většinou stejné. Doma první Atari, přetáčení kazet a ničení jednoho joysticku za druhým a her, které patří do herní prahistorie. Na PC potom první nesmělé krůčky a pády na bodláky s Princem z Persie a okukování druhé Duny a první Civilizace u kamaráda, který měl to štěstí mít staršího bráchu a především jeho 286. Už tehdy bylo jasné, že strategie budou mým oblíbeným žánrem, ale byl jsem jen hostem, takže mi nezbylo než slintat nad pixely chariotů, tančíků a městkých budov.

Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem přemluvil tatíka, aby si do kanceláře pořídil první PC. Ano, uznávám, že pro jeho potřeby (psaní smluv v historickém textovém editoru "Klasik") byla tehdy nejnadupanější varianta 486 trochu přehnaná, ale naštěstí mi to prošlo:-) A už to jelo... První UFO, Transport Tycoon, druhá Civilizace, Warcraft...

A taky přebíhání s disketami, kdy jeden vadný kousek znamenal, že se musí celá operace opakovat. A taky noci prosezené u počítače. Ono klasické "ještě jednu misi a jdu spát" platilo u mě hlavně u UFOunů. Tu hru jsem miloval. Piplnání vojáčků z tragických nýmandů na zabijáky, mise v různých částech světa, obrana základen, noční akce v rozbořených městech, křik civilistů, které se nepodačilo zachránit...

Další mojí oblíbenou hrou byl Panzer General 2. Tahle hra mě hrozně bavila, za Německo jsem několikrát úspěšně obsadil USA a dohrál ji. Ne snad z nějakého obdivu k fašismu,ale Německá kampaň byla nejdelší (začínala už ve Španělsku za občanské války) a dávala tak největší prostor k vylepšování jednotek a práci s armádou. A že to bylo sestakra potřeba. Když se lámal chleba před Moskvou, bylo hodně znát, jestli do boje nasadíte mnoha bitvami ošlehané veterány nebo právě pořízené jednotky.

Hra působí z pohledu dnešním komplexních strategických simulátorů dost jednoduše (např. se neřešilo počasí ani další zásadní faktory), ale ve své době to byla špička mezi strategiemi.

Pak samozřejmě Heroes of MaM, hlavně dvojka a trojka mě bavily a v hotseatu jsme nad nimi s kamárady strávili pár dlouhých nocí... Jednička byla fajn, ale až dvojka a trojka díky větším bitevním polím a daleko propracovanějšímu "heroes managmentu" přinesla potřebnou hloubku a možnost se pořádně vyblbnout.

Vrcholem strategií pro mě byly hry ze série Total War. Shogun byl fajn, ale miláček byl až Rome. Dohrát za všechny římské frakce byla povinnost, stáhnul jsem si i mód, který nabízel hru za další národy a hru dohrál i za většinu z nich. Parthská jízda zadupávající do země římské legie nejen v Asii, jak tomu bylo ve skutečnosti, ale přímo před branami věčného města, hmmmm... TW:Medieval pak pro mě byla poslední velkou strategickou hrou, u které jsem strávil víc času.

Pak jsem čuchnul k pokeru a z hraní her se vlastně stala moje práce. Na nějaké další vysedávání u PC a přemýšlení u strategií už vůbec nebyl prostor a ani chuť.

Na paření jsem nezanevřel úplně, jen jsem přesedlal na mašinky od Sony a změnil žánr. Na třetím Playstationu mě hodně pohltila RPGčka od Bioware. Především u prvního Dragon Age a druhého Mass Effectu jsem strávil pěknou porci času. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít ani předělávku UFOunů a dohrál ji i na konzoli. Ještě musím vzpomenout Heavy Rain.

Tahle hra mě dostala dokonalou atmosférou a příběhem, do kterého jsem se absolutně ponořil. Málokdy se mi stalo, že jsem hru začal hrát a nevypnul, dokud to neskončilo. Což u HR znamenalo asi 10 hodin a výborný zážitek.

Dost mě bavili i Red Ded Redemption a exluzivitka Last of Us. U obou her by mělo vyjít letos pokračovaní, takže asi přijde čas po delší době nažhavit PS4. Ten jsem v poslední dobře zapínal minimálně. Když už ho pustím, nahodím třetího Zaklínače a relaxuju v krásně vymodelovaném světě. Navíc mám, narozdíl od Geralda, i svého vlka:-))

Zdroj obrázků: Panzer General a Heavy Rain