Vyladění

Některé zápisky v babiččině sešitu mu vůbec nedávaly smysl. Něco již jakž takž pochopil, ale stále zůstávalo mnoho zápisů k pochopení. Místo odpovědí, samé otázky. Jedno však věděl. Byly to zápisky velice moudré ženy. Škoda jen, že neměl možnost babičku pořádně poznat,

„Pokud ztratím víru v sebe samotnou, nepohnu se z místa. Je velmi lákavé svěřit se do něčí péče a odpovědnost za své jednání na něj přenést. Je to však cesta slabocha. Jen slaboch se odvolává na osud a alibisticky nechá svůj život řídit dogmaty společenskými, či věroučnými. Nevím, co je horší, zda věroučná či společenská dogmata. Mnoho odpovědí mi poskytla příroda. V základu vše funguje podle nějakého plánu. Ten plán však má jen pár hlavních bodů.
Znovu narození.
To je vstup do tohoto světa. Vstupujeme přesně do takového místa, které si naše duše vybrala ke svému učení.
Učení.
Není důležité, jestli si duše pamatuje, co dělala dříve. Je důležité mít víru, že tato cesta učení bude úspěšná.
Opuštění školy života (smrt v tomto světě).
Plánem je vymezen čas na učení. Po uplynutí tohoto času školu života na tomto světě opouštíme.
Vše ostatní má myslící bytost, kterou by člověk měl být, ve vlastních rukou. Vědoucí člověk nepotřebuje jinou víru než víru, že zdárně vykoná vše potřebné a školu života opustí s klidným srdcem a vědomím, že udělal maximum pro rozvoj duše (osobnosti) a vědomí (těla).

Tenhle zápis přečetl za svůj dosavadní život několikrát, než pochopil jeho smysl. Člověk je duální. Pro jeho rozvoj je třeba věnovat se oběma složkám. Jak duchovní, tak materiální. Je to jako kytara. Povolené i hodně napnuté struny dávají falešné tóny. Jen dobře vyladěné struny znějí harmonicky.