Tma

Jednou za čas se to stane. Nastane tma. Takový docela malý blackout. Někde prostě něco spadne a zároveň s tím vypadne na pár hodin proud.

Seděl právě u NTB a chystal se napsat odpověď na jeden komentář. Očima zkoumal klávesnici a zvažoval, jak začít. Sesumíroval si v hlavě první větu, přiblížil prsty ke klávesnici, chystajíc se přenést myšlenku v psané slovo. Stihl napsat dvě písmena, když zhasla lampička u NTB. Z obýváku v přízemí se v ten samý okamžik ozvalo: „Do prčic, kdo zase vyhodil pojistky?“
„To nic, to jen větříček“, odpověděl. Pohledem zkontroloval stav baterie. Nic moc. Na monitoru vyskočila hláška „Ukončete všechny programy, počítač bude během pěti minut vypnut.“ Bylo po legraci. Ukončil všechny programy a vypnul NTB. Po tmě zašátral v poličce, vytáhl čelovku aby hned vzápětí zjistil, že je vybitá. Pár vteřin mu trvalo, než si uvykl na tmu. Za okny bylo více světla než v potemnělé místnosti. Vítr rozfoukal mraky. Osvobozený měsíc vydával své měkké bílé světlo, které vstupovalo okny do místnosti. V tomto slabém svitu měsíce se přesunul k další polici. Po paměti nahmatal svíčku. Byla naštěstí na svém místě i se sirkami, připravená na nouzové svícení.
„Co teď?“, proběhla mu myslí otázka. Hned nato se myslí přehnal uragán pokynů pro podobné situace. Napustit vodu do kastrolu, najít náhradní svíčky, zkontrolovat budík, uložit si věci pro temné ranní vstávání, zkontrolovat misky na vodu pro psy, ….... . Jak mu běžel hlavou seznam pokynů, hned je vykonával. Během několika minut bylo vše vykonáno. Přesunul se za zbytkem rodiny do obýváku ke krbu.
Idylická černá hodinka. Rodinka se sesedla kolem krbu. Nadešel čas pro strašidelné a jiné příběhy. Seděl s nimi asi dvě hodiny, když mu dlouholetý návyk zavelel k odchodu do ložnice. Uposlechl ho. Vstával brzy ráno a měl před sebou 300 km dlouhou štreku.

Pár hodin výpadku proudu se nakonec prodloužilo na pouhých 24 hodin. Energetici měli plné ruce práce. Nejspíše patřili k těm šťastnějším. Jinde po republice byli bez proudu déle.