O zajících, skokanech a jiné zvířeně.

Předem se omlouvám všem výše jmenovaným i nejmenovaným zvířatům, neb některé jejich vlastnosti jsou použity k popisu lidské činnosti.

Potkat na cestách hlemýždě není nic skvělého. Hlemýžď se zásadně vyskytuje v místech s malou propustností a nemožností předjíždět. Zvláštní je, že většina hlemýžďů se změní na lovícího geparda na volném úseku silnice a někteří i v obci, kde je snížená rychlost vhodná.

Zajíci se vyskytují nejčastěji v kolonách a to pokud možno oboustranných. Zde využívají nedostatek prostoru ke svému kličkování. Jako by si neuvědomovali, že reakce majitelů ostatních jedoucích plechovek nemusí být dostatečně rychlé na jejich nečekané vnoření mezi ně, či naopak vystartování proti nim. Nespokojí se s jednou kličkou. Mají potřebu prokličkovat se až před první plechovku.

Skokani si ke svým hrátkám vybírají také kolony. Spíše ty jedoucí v jednom směru. Stačí jim předjet jen o jednu, maximálně dvě, plechovky. Ale znáte skokana. Skočí a zůstane chvíli sedět. Skokani v kolonách jsou něco podobného. Předjedou a zpomalí. Po nějaké chvilce se „vzpamatují“ a provedou další skok.

Potkali jste už slepýše? Pokud ne, tak máte štěstí. Tento typ se také žene dopředu, ale nějak se zapomíná dívat na situaci kolem sebe. Nejčastěji se cpe tam, kam není vidět ani z rozhledny. To by pak ostatní byli nejraději nějakým hmyzem, který má oči i na pozadí ;-).

Na cestách se vyskytují i želvy sloní. Zvláště teď, kdy vrcholí sezonní práce na polích. Budíš ke cti některým želvám, že čas od času uhnou na vhodném místě za krajnici a udělají tak na chvíli prostor netrpělivě funícímu stádu koní ;-).

Má někdo zkušenosti s jinými zvířecími vlastnostmi? Přidejte je do komentářů.