Vis

Když už jsem tak pěkně začal se stáním a dřepěním, tak je skoro škoda nepokračovat, no ne?

Další možností, která se dá nějak user-friendly zapojit do života, je visení (nebo vyvěšení se? Jak je to česky správně?). Myslim, že @matkodurko už sem něco podobnýho dával, ale opakování je matka moudrosti. Vis je totiž super na uvolnění zad, na sílu úchopu, taky na uvolnění horních trapéz (to jsou takový ty mrchy u krční páteře, který často tuhnou a bolej) a protažení ramen. Takže potenciálně vás vis tak jako hezky srovná třeba po dlouhým sezení na židli. Nebo vám hezky uvolní záda po třeba běhu nebo dlouhý chůzi. Je to taky taková prerekvizita k přítahu na hrazdě. Než se totiž člověk někam přitáhne, je třeba mít sílu vůbec na to, aby se člověk na hrazdě udržel. No a pokud děláte třeba stojku, visení může fungovat jako taková složka propriocepce, kdy se člověk naučí vnímat svoje nohy ve volným prostor (a navíc to po stojkách uvolňuje zmíněný trapézy).

Člověk vyžadující výzvy, protože se k něčemu těžko dokopává, může zase zkusit Idův sedmiminutový challenge, kterej spočívá v tom (podobně jako u dřepění) naakumulovat za den 7 minut ve visu po následujících 30 dní. Znovu je to z toho důvodu, aby si člověk vytvořil návyk.

image source

Co je třeba zajímavý, tak sem jednou viděl video, kde mezi sebou ve FInsku soutěžili studenti v tom, kdo vydrží viset delší dobu. Bez přestávky. Vyhrála nějaká holka, která měla tuším přes 15 minut. Což je třeba cíl, ke kterýmu bych se taky někdy rád propracoval. Bohužel video jsem někde viděl a jak to tak bývá neuložil a zdroj zapomněl.

Co je, zvlášť ze začátku, dost podstatný, to je nejdřív si vůbec tuhle věc osahat. Zkrátka a dobře se vyvěsit za něco, kde můžete nechat svoje nohy na zemi a jen v případě potřeby odlehčovat. Za nějakej skříplej nerv se spěchat nevyplatí. Takže opatrně a postupně budovat sílu a vůbce nechat tělo zvykat na to, že taky existuje něco jako demoprese. Jako u všeho zkrátka hrozí, že když do toho skočíte po hlavě, tak to odnesete. To platí asi pro všechno...

Jinak viset se dá za všechno. V busu za madlo (ano, budete za magory), doma za hrazdu (stačí asi investice cca 300,- do tyče do dveří), venku za větve nebo za dětský prolejzačky (opět to některé maminky a tatínky lehce vyvádí z rovnováhy). Ze začátku stačí pár vteřin a dostat se k minutě nepřetržitýho visu je fajn základ, se kterým se dá pracovat.

Další podstatnosti mě v tuhle chvíli nenapadaj. Nezapomeňte, že vis je další nástroj, stejně jako třeba zmíněný dřepění. Jsou to další dveře. Existuje spousta jiných možností, jak si dekompresovat záda, jak otevřít ramena a nebo jak posílit úchop. Ale vis je zase taková fajn jednoduchá záležitost, která se dá provozovat všude.

:)